Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.

Karel Šourek byl malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění zaměřený na české moderní umění. Karel Šourek studoval v letech 1925–30 na Uměleckoprůmyslové škole v ateliérech prof. Arnošta Hofbauera a Josefa Kaplického. Navštěvoval přednášky dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , seminář Vojtěcha Birnbauma a přednášky estetiky Otakara Zicha. V letech 1927-1928 byl scénografem v divadle Dada , roku 1929 scénografem Moderního studia. Jako výtvarný kritik nebo editor působil postupně v řadě časopisů – Signál , Studentský časopis , Akce , Žijeme , Útok , Brázda Roku 1934 se stal členem Umělecké besedy a v letech 1935–1941 převzal výtvarnou redakci jejího časopisu Život. Během války psal jako výtvarný kritik pro Národní politiku a uspořádal řadu výstav . Byl pracovníkem státní památkové péče. Ve spolupráci s fotografy Alexandrem Paulem a Františkem Illkem založil roku 1944 edici Documenta bohemiae artis phototypica, která měla dokumentovat zachované památky českého umění. Na jeho výstavních projektech Staré umění na Slovensku a Pražské baroko se podílela řada historiků z okruhu V. Birnbauma . Roku 1941 založil edici Cesta k umění a po válce novou edici Malíři a sochaři Umělecké besedy, kde do roku 1949 vyšlo 23 publikací. Na předválečný časopis Útok navázal po válce časopis Cíl, kam Šourek přispíval články o památkové péči. Roku 1944 byl zatčen pro odbojovou činnost a odsouzen k trestu smrti, ale dočkal s...