Ladislav Kuncíř
Život pro knihu

Ladislav Kuncíř

Ladislav Kuncíř byl český nakladatel v období mezi světovými válkami. Edice, které vydával, se vyznačují vzornou a při tom jednoduchou úpravou grafickou a velmi dobrým tiskem. Vydával básnická a literární díla jak klasiků tak začínajících literátů. Zvláštní pozornost pak věnoval církevním myslitelům, bohoslovcům a českému baroknímu písemnictví. Ladislav Kuncíř miloval českou řeč a její krásu a tak zasvětil svůj život knize, pro knihu trpěl a zemřel. Kuncířovo nakladatelství bylo významným kulturním činitelem, ne sice rozsahem, ale nesporně kvalitou díla. Jeho devizou bylo vydávat jen díla hodnotná, protože považoval obohacení národní kultury za čestnější a přednější než obohacení vlastní. Výrazem těchto snah bylo i heslo, které si zvolil do znaku, když se osamostatnil a založil vlastní nakladatelství. Všechny knihy jím vydané nesou znak kozoroha ve skoku s nápisem Non deserit alta - neopouští výšiny. Ladislav Kuncíř se vyučil knihkupcem v Jičíně v knihkupectví u Josefa Zajíčka v době od ledna 1905 až do října 1907. Poté získává místo pomocníka v nově zakládaném knihkupectví v Mostě „Severočeské menšinové knihkupectví“. Další štace byla v Prostějově a od listopadu 1910 v Olomouci, kde se seznámil i s Františkou Othovou, která se stala v červnu 1912 jeho ženou. Měl s ní celkem 5 dětí a byli spolu až do konce života. V květnu 1915 musel narukovat a válku po výcviku strávil na ruské frontě. I na frontě sledoval kulturní dění, neboť mu jeho žena a přátelé posílali pravidelně kulturní časopisy a občas i knížky. Z 1. světové války se vrací s jasným přesvědčením stát se českým nakladatelem. Po příchodu do Prahy nastoupil v roce 1919 už jako vedoucí knihkupectví nově vytvořené Československé strany lidové. Prodejna knihkupectví se nacházela ve Schwarzenberském paláci ve Spálené ulici s domovním znamením „U zlatého klasu“. Odtud vzniklo označení knihkupectví, které se užívalo ještě v roce 1990, naposledy v ulici Na Příkop...