Nina Nikolajevna Berberova, rusky: Нина Николаевна Берберова byla ruská prozaička a básnířka, jedna z žen básníka Vladislava Chodaseviče . V letech 1919-1920 studovala v Rostově na Donu. První verše ji uvedly v roce 1921 v Petrohradě do básnických kruhů. V červnu 1922 opustila s manželem sovětské Rusko netuše, že to to navždy. Žila v různých zemích - Německu, Československu, Itálii, až zakotvila v Paříži, kde byla 15 let literární spolupracovnicí novin Poslednije novosti, kde také vycházela na pokračování její umělecká próza Billancourtovské sváteční dny . Další tři romány Poslední a první , Velitelka a Bez západu byly přijaty zdrženlivě. Ocenění se dostalo její novele Zmírnění údělu . Velký úspěch měla kniha Čajkovskij , která byla přeložena do několika jazyků, a Borodin . Roku 1950 odjela do USA a pracovala na různých univerzitách jako lektorka. Kromě literární kritiky publikovala básně a povídky. Jejím hlavním dílem je autobiografie z roku 1969 Psáno kurzivou , která v emigrantských kruzích vyvolala ostrou osobní a věcnou kritiku. Svou básnickou tvorbu za šedesát let shrnula již ve vysokém věku do sbírky Verše . Koncem osmdesátých a začátkem 90. let její dílo vyvolalo znovu zájem díky překladům do francouzštiny a němčiny. V románě Lidé a lóže líčí zednářství dvacátých let v Rusku a mezi pařížskou emigrací. Žila v Princetonu .

Slovenská překladatelka z ruštiny.