Knihy
Ostatní
Periodika a časopisy
Oldřich Štefan
Život 1943 - 44 - XIX. ročník - Studie o výtvar...

Oldřich Štefan: Život 1943 - 44 - XIX. ročník - Studie o výtvarné práci a umělecké kultuře

Oldřich Štefan, Oldřich Kerhart, Martin Slacman
Život 1943 - 44 - XIX. ročník - Studie o výtvarné práci a umělecké kultuře

1944 | Nakladatelství Výtvarný odbor Umělecké besedy

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	209
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 1. 2025 12:59
Číslo položky:	1096812

O autorech

Oldřich Štefan

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Více od autora

Oldřich Kerhart

Oldřich Kerhart byl český akademický malíř, od roku 1940 předseda spolku Umělecká beseda a poválečný profesor Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve svém malířském díle ve věnoval především krajinomalbě, rád maloval krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Během života měl osm samostatných výstav a poté několik dalších posmrtných. Napsal též řadu statí o umění a nacisty zakázanou divadelní hru o Josefu Mánesovi. Narodil se roku 1895 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě , dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola. Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli architekt Vojtěch Kerhart , Jaromír Kerhart , který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová a Věra Kerhartová . Bratranec František Kerhart byl architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí. Oldřich Kerhart maloval už během studií na nymburské reálce, kde roku 1913 odmaturoval. Z té doby pochází například jeho pastel Poděbradský zámek. Roku 1915 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. Byl přijat do ateliéru Jana Preislera, kde také navázal přátelství s Vojtěchem Sedláčkem a Vlastimilem Radou. Roku 1917 Kerhart debutoval na společné výstavě pražských uměleckých spolků v Obecním domě. Zanedlouho se však musel začít ukrývat před odvodem na fronty první světové války. Útočiště v Náchodě mu poskytl tamní lékař MUDr. Skácelík. Kerhart malovat nepřestal, přestože se po Náchodsku musel pohybovat v přestrojení. Jeho obrazy z té doby většinou nebyly signovány. Po skončení války mohl Kerhart pokračovat ve studiu malby. Od roku 1919 byl členem Umělecké besedy, kde se nová generace umě...

Více od autora