Edvard Valenta
Žít ještě jednou

1983 | Nakladatelství Index

Chtít představovat tvorbu kmenového člena předválečné redakce Lidových novin a autora proslulého románu Jdi za zeleným světlem je asi zbytečné. A přece s Valentovým posmrtně vydaným románem Žít ještě jednou se na domácím knižním trhu čtenáři dosud setkat nemohli. Zmíněnou prózu lze vnímat ve dvou rovinách – jako napín…avý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovkám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli. Chtít představovat tvorbu kmenového člena předválečné redakce Lidových novin a autora proslulého románu Jdi za zeleným světlem je asi zbytečné. A přece s Valentovým posmrtně vydaným románem Žít ještě …jednou se na domácím knižním trhu čtenáři dosud setkat nemohli. Zmíněnou prózu lze vnímat ve dvou rovinách – jako napínavý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovkám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli.

Stav

Dobrý

jen minimální oděrky, vazba se začíná rozlepovat, stránky volně

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, jen minimální oděrky, vazba se začíná rozlepovat, stránky volně
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	342
Jazyk:	česky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Köln
Vystaveno:	29. 10. 2026 9:7
Číslo položky:	2002864

O autorovi

Edvard Valenta

Edvard Valenta byl český prozaik, básník a publicista. Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901 v rodině prostějovského zubního lékaře MUDr. Antonína Valenty. V matrice je zapsán jako Eduard, křestní jméno Edvard přijal později. Otec pocházel ze vsi Roštína u Kroměříže, matka z podnikatelské rodiny Chmelařů. V roce 1903 mu nejprve zemřel na souchotiny otec, o čtyři roky později na tutéž nemoc i matka. Spolu se sestrami se ho ujal strýc František Kovářík , v té době spolumajitel prostějovské firmy F. a J. Kovařík , politik a předválečný ministr. Edvard Valenta maturoval v roce 1918 na prostějovské reálce. Ve stejné době studoval na místním gymnáziu spolu s Valentovou sestrou Olgou Jiří Wolker; s ním Valenta redigoval 2. ročník Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku. Nedostatek lásky v pěstounské rodině, stejně tak jako sebevražda sedmnáctileté sestry Věry se zobrazují v jeho díle v některých autobiografických ohlasech. Na brněnskou techniku nastoupil Edvard Valenta na přání svého pěstouna Františka Kováříka, který očekával jeho angažovanost v prostějovském podniku. Vystudoval však pouze čtyři semestry a po příležitostných zaměstnáních nastoupil v roce 1920 do brněnské redakce Lidových novin. V Lidových novinách je působil v brněnské redakci i v olomoucké a pražské pobočce, nejprve jako stenograf, později redaktor a v závěru jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. Za finanční podpory Jana Antonína Bati cestoval po světě jako reportér a také J. A. Baťu doprovázel při jeho cestě po USA v roce 1939. V roce 1940 se po zákazu novinářské činnosti stal spisovatelem z povolání. V roce 1942 se přestěhoval z Prahy do Voznice u Příbrami; zde žil nejprve ve vile, kterou měl v obci pronajatu Oldřich Nový. Ke konci války, když již žil v jiném d...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…