Knihy
Ladislav Hejdánek
Žít bez průšvihů znamená žít bez pravdy

Ladislav Hejdánek
Žít bez průšvihů znamená žít bez pravdy : konflikty filosofa s komunistickou mocí 1967-1989

2024 | Nakladatelství Pavel Mervart

Ladislav Hejdánek je znám jako filosof, který se celý život snažil nově promýšlet téma pravdy. Tato kniha ovšem nechce představit Hejdánka jako filosofického teoretika pravdy, spíš jako jejího nebývale vášnivého milovníka. Na Hejdánkově filosofii – tedy lásce k pravdě – je totiž mimořádné i to, že z hledání pravdy nevy…jímá ani sám sebe, ani události, jichž se účastní. Dokladem toho jsou Hejdánkovy sebereflexe týkající se období 1967–1989, plného dramatických událostí a střetů s komunistickým režimem. Vyhazovy z práce, nespravedlivé odsouzení ve vykonstruovaném procesu, působení v Chartě 77, tvrdá režimní šikana… Jedním slovem – „průšvihy“. Navzdory tomu ale zůstává Hejdánek filosofem a zachází se sebou jako s filosofickým problémem. Někdy o sobě dokonce nemluví vůbec, neboť přednost má myšlenka; a přesto je zřejmé, že zhodnocuje svou vlastní zkušenost. A právě tím jsou Hejdánkovy texty lidsky působivé: rovina osobní se v nich pozoruhodně propojuje s rovinou nadosobní. A díky tomu se z čistě osobních a dobových záznamů stává svědectví promlouvající až do dnešních časů. Ladislav Hejdánek je znám jako filosof, který se celý život snažil nově promýšlet téma pravdy. Tato kniha ovšem nechce představit Hejdánka jako filosofického teoretika pravdy, spíš jako jejího nebýval…e vášnivého milovníka. Na Hejdánkově filosofii – tedy lásce k pravdě – je totiž mimořádné i to, že z hledání pravdy nevyjímá ani sám sebe, ani události, jichž se účastní. Dokladem toho jsou Hejdánkovy sebereflexe týkající se období 1967–1989, plného dramatických událostí a střetů s komunistickým režimem. Vyhazovy z práce, nespravedlivé odsouzení ve vykonstruovaném procesu, působení v Chartě 77, tvrdá režimní šikana… Jedním slovem – „průšvihy“. Navzdory tomu ale zůstává Hejdánek filosofem a zachází se sebou jako s filosofickým problémem. Někdy o sobě dokonce nemluví vůbec, neboť přednost má myšlenka; a přesto je zřejmé, že zhodnocuje svou vlastní zkušenost. A právě tím jsou Hejdánkovy texty lidsky působivé: rovina osobní se v nich pozoruhodně propojuje s rovinou nadosobní. A díky tomu se z čistě osobních a dobových záznamů stává svědectví promlouvající až do dnešních časů.

Stav

Nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 13. 3. 2026

O knize

Stav:	Nová
Vazba:	Pevná
Počet stran:	397
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074656640
ISBN:	9788074656644
Vydáno v:	Červený Kostelec
Vystaveno:	31. 1. 2026 4:30
Číslo položky:	1592408

O autorovi

Ladislav Hejdánek

Ladislav Hejdánek , byl český filosof, kritický žák Emanuela Rádla, Josefa Lukla Hromádky a Jana Patočky, jeden z mluvčích Charty 77 a emeritní profesor ETF UK. Hejdánek se po válce aktivně podílel na činnosti středoškolské a vysokoškolské YMCA a byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA v roce 1949, když byla její činnost zastavena. V roce 1946 začal studovat matematiku, poté přešel na filosofii a sociologii. V únoru 1948 patřil mezi cca 200 vysokoškolských studentů, kteří šli na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů. V roce 1952 dostudoval filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy s disertační prací Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady. Jeho učiteli filosofie byli Jan Blahoslav Kozák a Jan Patočka. Nežijícím, ale rozhodujícím učitelem se mu stal Emanuel Rádl, jehož Útěchu z filosofie za války opsal na psacím stroji. V protestantském intelektuálním společenství, v YMCA se jeho učiteli stali Josef Lukl Hromádka, Josef Bohumil Souček a Božena Komárková. V roce 1953 se oženil s Hedou Kofránkovou a vychovali spolu čtyři dcery. S Jakubem Trojanem, Alfrédem Kocábem, Janem Šimsou, Boženou Komárkovou, Milanem Balabánem, Janem Čapkem, Jaroslavem Pfannem, Jaromírem Procházkou, Ladislavem Pokorným a dalšími vytvořili na konci padesátých let reformní evangelické hnutí Nová orientace, jemuž šlo o občanskou interpretaci evangelia do tehdejších společenských, církevních i politických poměrů, což činilo těžkou hlavu StB, církevním tajemníkům i církevnímu vedení. Navázal přátelské ekumenické vztahy s demokraticky orientovanými katolíky – především s Jiřím Němcem, s nímž několik desetiletí úzce spolupracoval na filosofické, křesťanské i politické frontě, dále se Zdeňkem Bonaventurou Boušem, Václavem Freiem, Karlem Flossem, Janem Sokolem a dalšími. V šedesátých letech se účastnil dialogu křesťanů s marxisty, přede...

Více od autora