Vyprávění Ingrid je zpovědí duše od jejího prvního střetu s pozemskou existencí až po její opětovný návrat tamtéž. Příběh je vystavěn z mnoha emočních prožitků, které by se mohly zdát bezvýznamné, ale právě ony bývají těmi nejdůležitějšími milníky životních cest.
Ingrid vnímá své bezprostřední okolí již v době svého prenatálního vývoje a získává tak svůj osobitý vztah k nejbližšímu světu. Dětství prožívá v područí svého fyzického handicapu. Neustále v pozadí své mladší, dokonalejší sestry, vnímaná jako obtížistka, utváří si své pokřivené představy o své budoucnosti a uzavírá sama se sebou dohody, jimž se bude snažit za každou cenu dostát.
Díky citlivému přístupu své babičky a starého malíře si dokáže uhájit své právo na seberealizaci v rozvoji jejího přirozeného talentu. Nachází své uplatnění v oblasti umění a touží po rodině.
Nelásku k životnímu partnerovi se snaží nahradit láskou k dětem. Nabídne domov dvěma opuštěným chlapcům, porodí vlastní dcerku.
Nešťastná náhoda však udusá její klíčící štěstí v zárodku. V těžké osobní krizi a psychickém vypětí nenachází podpory, jaké by si zasloužila. Je vlastním mužem odsouzena k dlouhodobému pobytu v psychiatrické léčebně, po návratu k rozvodu a zbavení výchovných práv k vlastnímu dítěti.
Střídavě bojuje, přežívá, pláče… Snad už dál nesnese pohled na svět, jenž ji tolikrát zradil. Oslepne.
Teprve jako nevidomá nachází prostý smysl svého bytí. Její vážné postižení ji zpomalí, zbystří ostatní smysly a dovolí ji uslyšet skutečný hlas svého srdce. Ingrid dojde k odpuštění, smíření a v doslova posledních okamžicích stihne zakusit i fyzické projevy lásky.
Do nové hry se navrací bohatší o poznání jedné „pohádkové“ cesty.