Vladimír Körner
Zánik samoty Berhof

1973 | Nakladatelství Československý spisovatel

Körnerova novela přibližuje složitou situaci v pohraničních oblastech po skončení druhé světové války. Oficiálně je uzavřen mír, ale v horských oblastech se dosud místy bojuje. Zapomenuté skupiny fašistů se snaží dostat přes hranice do bezpečí. Ústup doprovázejí akce pomsty, neváhají zabíjet vše živé, co jim stojí v ce…stě.
Dopohraničního kraje pod Jeseníky přišel syrový podzim a s ním i obavy z následující zimy. Četníci a vojáci nabádají obyvatele horských usedlostí ke zvýšené opatrnosti, neboť se zde potloukají skupiny Wehrwolfů. Na samotě Berhof ovdověl český hospodář Habirk. Pro šestnáctiletou Ulriku se stal život nesnesitelným. Otec na ni byl nesmírně hrubý, maminku ještě nepochoval a už si přivedl do chalupy Tyldu, ženu nepříliš dobrých mravů, která se za války přátelila i s Němci. Pomýšlela na útěk. U hřbitova, kde pochovávali matku, potkala jeptišku, jež jí slíbila pomoc. Ve své naivitě nevycítila nebezpečí. Téhož dne obsadili jejich dům esesáčtí záškodníci a zabydleli se na půdě. Vedla je již zmíněná jeptiška. Večer přišel strážmistr, aby je varoval před možným vpádem fašistů. Na sousední samotě zavraždili hospodáře. Při odchodu byl napaden a zabit.
Jednoho dne poslali záškodníci Ulriku do městečka pro léky, neboť Erich, mlaďounký chlapec, měl velmi těžká zranění. Lékárník ji na radu velitele zdejších vojsk vyšel ve všem vstříc. Poté ji tajně sledovali. Obsadili ohrožené území a ve vhodném okamžiku fašistickou skupinu zlikvidovali. Nenašli pouze Ericha. Ulrice se jej zželelo, neboť neustále volal maminku. Naložila ho na vozík a potají odvezla. Chtěla jej vrátit matce.
Dramatický děj provázen pohledem do vědomí jednotlivých hrdinů a celkovou revizí životních hodnot.
V rozhovorech s esesmany používá autor německého jazyka, čímž zvyšuje působivost daných situací. Körnerova novela přibližuje složitou situaci v pohraničních oblastech po skončení druhé světové války. Oficiálně je uzavřen mír, ale v horských oblastech se dosud místy bojuje. Zapomenuté skupiny faši…stů se snaží dostat přes hranice do bezpečí. Ústup doprovázejí akce pomsty, neváhají zabíjet vše živé, co jim stojí v cestě.
Dopohraničního kraje pod Jeseníky přišel syrový podzim a s ním i obavy z následující zimy. Četníci a vojáci nabádají obyvatele horských usedlostí ke zvýšené opatrnosti, neboť se zde potloukají skupiny Wehrwolfů. Na samotě Berhof ovdověl český hospodář Habirk. Pro šestnáctiletou Ulriku se stal život nesnesitelným. Otec na ni byl nesmírně hrubý, maminku ještě nepochoval a už si přivedl do chalupy Tyldu, ženu nepříliš dobrých mravů, která se za války přátelila i s Němci. Pomýšlela na útěk. U hřbitova, kde pochovávali matku, potkala jeptišku, jež jí slíbila pomoc. Ve své naivitě nevycítila nebezpečí. Téhož dne obsadili jejich dům esesáčtí záškodníci a zabydleli se na půdě. Vedla je již zmíněná jeptiška. Večer přišel strážmistr, aby je varoval před možným vpádem fašistů. Na sousední samotě zavraždili hospodáře. Při odchodu byl napaden a zabit.
Jednoho dne poslali záškodníci Ulriku do městečka pro léky, neboť Erich, mlaďounký chlapec, měl velmi těžká zranění. Lékárník ji na radu velitele zdejších vojsk vyšel ve všem vstříc. Poté ji tajně sledovali. Obsadili ohrožené území a ve vhodném okamžiku fašistickou skupinu zlikvidovali. Nenašli pouze Ericha. Ulrice se jej zželelo, neboť neustále volal maminku. Naložila ho na vozík a potají odvezla. Chtěla jej vrátit matce.
Dramatický děj provázen pohledem do vědomí jednotlivých hrdinů a celkovou revizí životních hodnot.
V rozhovorech s esesmany používá autor německého jazyka, čímž zvyšuje působivost daných situací.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	168
Jazyk:	česky
Edice:	Malá žatva
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 7. 2023 8:56
Číslo položky:	596573

O autorovi

Vladimír Körner

Vladimír Körner je český prozaik, dramaturg a filmový a televizní scenárista. Od dětství byl poloviční sirotek, jeho otec padl jen pouhé tři dny před koncem druhé světové války. V letech 1954–57 studoval na Průmyslové škole filmové v Čimelicích a pak v letech 1958–63 na FAMU. Už během studií působil jako dramaturg Filmového studia Barrandov, k jeho prvním scénářům patřil ten k filmu Deváté jméno z roku 1963. Mezi lety 1962 a 1970 pracoval na Barrandově jako dramaturg a pak jako scenárista . Většina jeho novel i románů vznikla původně pro filmové zpracování. Svoji tvorbu publikoval od poloviny šedesátých let v řadě periodik, například ve Filmu a době, Plamenu nebo Textech. Celé Körnerovo dílo je prodchnuto tématy existenciální úzkosti a beznaděje. Často náměty svých románů a novel zasazoval do období II. světové války a v několika dílech do vrcholného středověku. Nemálo jeho próz se stalo podkladem ke kvalitním filmům. Autorovým debutem byla novela Střepiny v trávě z roku 1964, po níž brzy následoval román Slepé rameno. Obě tato díla obsahují téma destruktivního účinku války na lidskou psychiku. Už zde se projevila jedna z hlavních charakteristik jeho stylu: výrazná psychologie postav na pozadí spíše diskontinuitního děje. V několika příbězích líčí atmosféru válečnou nebo těsně poválečnou – například v novele Adelheid z roku 1967, kterou roku 1969 zfilmoval František Vláčil, nebo v komorním dramatu Cukrová bouda, kterého se v roce 1980 režijně ujal Karel Kachyňa. Další témata Körnerovy tvorby, která se v jeho knížkách vzájemně prolínají, jsou Sudety, odsun Němců či fanatický fašismus. Vláčil pak v roce 1967 zfilmoval i prózu Údolí včel, tematicky navazující na román z prostředí řádu německých rytířů ve 13. století v Prusku Písečná kosa z roku 1970. Körnerovo dílo rozhodně patřilo k tomu málu kvalitn...

Více od autora