Knihy
Historie
Antika
Ovidius
Žalozpěvy

Ovidius
Žalozpěvy

1953 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

V "Žalozpěvech", psaných většinou jako osobní listy manželce a nejmenovaným přátelům a obracejících se i k římské veřejnosti, vyjádřil antický básník svůj hluboký žal nad vypovězením z Říma do Tom. "Jeho básně jsou výrazem živelného protestu, který v podmínkách otrokářské společnosti skončil nutně jen rozkladem starých… morálních představ... a posléze resignací v poměru ke společnosti, na druhé straně však vítězstvím nad starým mythem a osvobozením hlubokého osobního citu." Tam, kde přestal Ovidius, začala později středověká milostná poesie. Bolest básníka, který podlehl v nerovném boji, spojovala Ovidia přes staletí s mnohými velkými umělci pozdějších dob, na př. s Puškinem. V "Žalozpěvech", psaných většinou jako osobní listy manželce a nejmenovaným přátelům a obracejících se i k římské veřejnosti, vyjádřil antický básník svůj hluboký žal nad vypovězením z Říma do Tom. "J…eho básně jsou výrazem živelného protestu, který v podmínkách otrokářské společnosti skončil nutně jen rozkladem starých morálních představ... a posléze resignací v poměru ke společnosti, na druhé straně však vítězstvím nad starým mythem a osvobozením hlubokého osobního citu." Tam, kde přestal Ovidius, začala později středověká milostná poesie. Bolest básníka, který podlehl v nerovném boji, spojovala Ovidia přes staletí s mnohými velkými umělci pozdějších dob, na př. s Puškinem.

Stav

Dobrý

lehce odřené rohy desek

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce odřené rohy desek
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	196
Jazyk:	česky
Překladatel:	Rudolf Mertlík
Edice:	72. svazek ed. 72. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vyd. 2., v SNKL 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 9. 2025 10:25
Číslo položky:	1400292

O autorovi

Ovidius

Publius Ovidius Naso byl římský, latinsky píšící básník. Proslavil se především díly Proměny a Umění milovat. Ovidius pocházel z bohatého rodu, který patřil k jezdeckému stavu. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. Studia však zanedbával a projevoval se spíše jako básník. Po ukončení studia v Římě byl poslán do řeckých Athén, kde ve studiu pokračoval a následně cestoval po Malé Asii a prošel též Sicílii. Po návratu do Říma krátce zastával několik nižších úřadů, ale pak, zhruba v letech 29–25 př. n. l., se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře, ke zjevné nelibosti svého otce. K jeho přátelům a spolupracovníkům v Římě patřili Albius Tibullus, Quintus Horatius Flaccus nebo Sextus Propertius. Jeho mecenášem byl Marcus Valerius Messalla Corvinus. Třikrát se oženil, potřetí s příbuznou císaře Augusta. Roku 8 Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se ve městě Thomis, jež leží v dnešním Rumunsku a nazývá se v současnosti Konstanca. Své vyhnanství nesl velmi těžce – prosil Augusta , aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa . Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně stal spolupachatelem cizoložství Augustovy vnučky Julie, která byla z Říma vyhnána ve stejné době jako Ovidius. Logiku by to dávalo i vzhledem k tomu, že Augustus byl velkým zastáncem monogamie a vydal k jejímu posílení speciální zákon, který cizoložství trestal tvrději než dříve. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se jako možný důvod vyhnání udává, že svými knihami Ars Amatoria narušil mravní výchovu mláde...

Více od autora