Rudolf Ernst Peierls
Zákony přírody

1961 | Nakladatelství Orbis

Výklad hlavních zákonitostí procesů neživé hmoty s přehledem současných vědomostí o její stavbě, zpracovaný pro nejširší veřejnost, takže matematický aparát je omezen na minimum. . Výklad hlavních zákonitostí procesů neživé hmoty s přehledem současných vědomostí o její stavbě, zpracovaný pro nejširší veřejnost, takže matematický aparát je omezen na minimum. .

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

vazba se začíná rozlepovat, knižní blok drží

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená	Skladem pro e-shop	45 Kč
	Stav Mírně opotřebená vazba se začíná rozlepovat, knižní blok drží	Skladem pro e-shop	39 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, vazba se začíná rozlepovat, knižní blok drží
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	325
Jazyk:	česky
Překladatel:	Emil Ondruška
Edice:	22. svazek ed. 22. svazek ed. Malá moderní encyklopedie
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 10. 2025 11:11
Číslo položky:	1435496

O autorovi

Rudolf Ernst Peierls

Rudolf Ernst Peierls byl britský fyzik německého původu, který sehrál důležitou roli v britském jaderném programu a v mnoha dalších vědeckých programech. V roce 1929 studoval fyziku pevných látek v Curychu pod vedením Wernera Heisenberga a Wolfganga Pauliho. Jeho rané práce v kvantové fyzice se týkaly teorie kladných nosičů, která vysvětlovala tepelné a elektrické vodivostní chování polovodičů. Byl průkopníkem konceptu "děr" v polovodičích. Ještě před Léonem Brillouinem zavedl zóny, přestože je s tímto konceptem spojováno právě Brillouinovo jméno, a aplikoval jej na fonony. Objevil Boltzmannovu rovnici pro fonony a Umklapp proces. V době, kdy se v jeho rodném Německu dostal k moci Adolf Hitler, studoval na Univerzitě v Cambridgi. Jakmile získal povolení k trvalému pobytu, začal v Británii působit ve fondu pro uprchlíky. S Hansem Bethem pracoval na fotodisintegraci a statistické mechanice slitin a spolupracoval rovněž s Jamesem Chadwickem. Jejich výsledky jsou stále používány jako základ pro polní teorie strukturních fázových změn v komplexních slitinách. Po návratu do Cambridge pracoval s P. Kapurem na supravodivosti a problematice kapalného helia. Skupina odvodila disperzní vzorec pro jaderné reakce původně uvedený v poruchové teorii Gregory Breita a Eugena Wignera, nicméně Peierls a spol. ho odvodili pro zobecněné podmínky. V roce 1937 se stal profesorem matematické fyziky na University of Birmingham. V roce 1939 začal pracovat na jaderném výzkumu společně s Otto Frischem a Jamesem Chadwickem. Frisch a Peierls pracovali na radaru, což ale bylo považováno za příliš tajné a důležité, takže všichni zahraniční vědci byli z této práce odvolání. V březnu 1940 napsali Frisch a Peierls Frischovo-Peierlsovo memorandum. Tento krátký dokument byl první, který ukázal, jak by bylo možné sestrojit atomovou bombu z malého množství štěpného uranu-235. Vypočítali, že by bylo zapotřebí asi 1 kilogram uranu. Dříve se před...

Více od autora