Knihy
Zdraví a medicína
Medicína
Zdeněk Dienstbier
Základy nukleární medicíny

Zdeněk Dienstbier: Základy nukleární medicíny

Zdeněk Dienstbier, Oskar Andrysek
Základy nukleární medicíny

1963 | Státní zdravotnické nakladatelství

Nukleární medicína je jedním z nejmladších lékařských oborů. Proto teprve nyní vychází o něm učebnice. Zahrnuje v první části základní mechanismy biologického účinku ionizujícího záření, patofyziologii postiradiačních změn a kliniku nemocí z povoláni, v druhé úkoly civilní obrany před jadernými zbraněmi, v třetí proble…matiku použití radioaktivních izotopů v lékařství. Nukleární medicína je jedním z nejmladších lékařských oborů. Proto teprve nyní vychází o něm učebnice. Zahrnuje v první části základní mechanismy biologického účinku ionizujícího záření, patofyziologi…i postiradiačních změn a kliniku nemocí z povoláni, v druhé úkoly civilní obrany před jadernými zbraněmi, v třetí problematiku použití radioaktivních izotopů v lékařství.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)	~~299 Kč~~ 89 Kč
	Stav Dobrý lehce zašlá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)	~~219 Kč~~ 89 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	215
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 1. 2024 13:53
Číslo položky:	736731

O autorech

Zdeněk Dienstbier

Zdeněk Dienstbier byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu. Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana a Helenu . Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci a stal se odborným asistentem lékařské fakulty. Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd . S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Unive...

Více od autora