Antonín Sova
Z mého kraje

1954 | Krajské nakladatelství

"Kraj zapomenutý mi v srdci leží / jak perla v škebli, která vzrůstá roky. / A ona blýská jasem, sněhem sněží, / že zavírám ji v tyto prosté sloky". - Tak uvádí A. Sova - "velký mistr české krajinomalby" - jednu ze svých prvních basnických sbírek, v níž oslavil svůj rodný jihočeský kraj. Verše zachycují náladu jihočesk…é krajiny, jejích lesů, luk, rybníků a řek, vciťují se do její slavné husitské historie a do duše jihočeského lidu. "Kraj zapomenutý mi v srdci leží / jak perla v škebli, která vzrůstá roky. / A ona blýská jasem, sněhem sněží, / že zavírám ji v tyto prosté sloky". - Tak uvádí A. Sova - "velký mistr české krajinomal…by" - jednu ze svých prvních basnických sbírek, v níž oslavil svůj rodný jihočeský kraj. Verše zachycují náladu jihočeské krajiny, jejích lesů, luk, rybníků a řek, vciťují se do její slavné husitské historie a do duše jihočeského lidu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.
	Stav Dobrý potrhaná obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~99 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	77
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Alois Moravec
Editor:	Ladislav Stehlík
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Vysočina
Vydáno v:	Havlíčkův Brod
Vystaveno:	10. 6. 2026 14:24
Číslo položky:	1790459

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora