Ota Pavel
Z korespondence

1990 | Nakladatelství Primus

Korespondence Oty Pavla, obsahuje 46 dopisů, jež v letech 1951 - 1973 napsal svým pokrevně nejbližším: rodičům, Jirkovi a především pak nejstaršímu ze všech tří synů Leo Poppera, Hugovi, jemuž pak psal ze všech lidí nejčastěji. Kniha je doplněná fotografiemi 9 fotografiemi, a povídkou \\\\\\\"Titul, na který jsem hrdý\…\\\\\\", o rozsahu devíti stran. Korespondence Oty Pavla, obsahuje 46 dopisů, jež v letech 1951 - 1973 napsal svým pokrevně nejbližším: rodičům, Jirkovi a především pak nejstaršímu ze všech tří synů Leo Poppera, Hugovi, jemuž pak psa…l ze všech lidí nejčastěji. Kniha je doplněná fotografiemi 9 fotografiemi, a povídkou \\\\\\\"Titul, na který jsem hrdý\\\\\\\", o rozsahu devíti stran.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	159
Jazyk:	česky
ISBN10:	809000783X
ISBN:	9788090007833
Ilustrátor:	Jiří Kovanic
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2025 13:55
Číslo položky:	1254583

O autorovi

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora