Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg , je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu „The Comedian´s Comedian“ vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty , která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public Sc...

Filmový režisér a publicista. Původně vystudoval architekturu a krátce se jí i živil. Filmu se věnuje o r. 1964, kdy debutoval snímkem Letizia. Zabýval se tvorbou hranou i dokumentární, u nás bohužel jeho práce dosud uvedeny nebyly. Za zmínku stojí například citlivý dokument Ingmar Bergman , vytvořený v průběhu natáčení snímku Šepoty a výkřiky. Od r. 1967 působí rovněž jako rpofesionální filmový kritik a publikuje i mimo hranice své vlasti, zejména v Anglii a Francii. Do poloviny r. 1972 byl šéfredaktorem švédského filmového časopisu Chaplin. Nyní se zaměřuje výhradně na žurnalistiku, jeho zatím poslední režijní počin Bakom jalusin je datován rokem 1983. V popředí jeho zájmu stojí výrazné osobnosti současné světové kinematografie.