V této první a dodnes jediné skutečně úplné biografii Wittgensteina představuje britský autor Ray Monk filosofickou skepsi jako životní formu. Wittgensteinův génius nedůvěřuje od svých počátků akademické filosofii a vyhledává vytrvale školu života. Nechce po sobě zanechat žádné učení, žádnou školu, odmítá podat důkazy svého myšlení. Teprve následující generace v něm objevuje mistrného myslitele, bez něhož si filosofii 20. století nelze představit.

Z minuciózních rešerší, z mnoha doposud nedostupných materiálů, korespondence a deníků vyvstává život filosofa, jak jsme jej doposud neznali.

Navíc je Monkova biografie jedinečným a zcela srozumitelným úvodem do Wittgensteinovy filosofie.

*

Úvodem

Z Ludwiga Wittgensteina vyzařuje cosi nezvykle fascinujícího, co se nedá vysvětlit pouze jeho mocným vlivem na filosofii 20. století. Kouzlu jeho osobnosti podléhá i ten, komu je analytická filosofie zcela lhostejná. O Wittgensteinovi se píší básně, inspiruje k obrazům, jeho dílo se zhudebňuje a stal se také hlavní postavou úspěšného románu, který je v podstatě jen literárně ztvárněnou biografií (The World as I Found It; autorem románu je Bruce Duffy). Kromě toho o něm bylo natočeno přinejmenším pět televizních filmů a objevila se nespočetná řada písemně zachycených vzpomínek, jejichž autoři ho často sotva znali. (Dvaadvacet stránek Vzpomínek na Wittgensteina uveřejnil například F. R. Leavis, jenž se s ním setkal nejvýše čtyřikrát nebo pětkrát.) Vzpomínky na Wittgensteina uveřejnili i jeho učitelka ruštiny, jeho dodavatel rašeliny za pobytu v Irsku a dokonce i muž, který ho sotva znal, ale čirou náhodou se stal autorem jeho posledních fotografií.

Vedle toho se vrší hromady komentářů k Wittgensteinově filosofii. Nedávno zpracovaná bibliografie sekundami literatury obsahuje neméně než 5868 titulů. Samozřejmě že jen zcela nepatrný počet z nich je zajímavý (nebo i jen srozumitelný) pro laiky; právě tak málo titulů se ale zabývá takovými aspekty Wittgensteinova života a osobnosti, jež zaujaly autory zmíněné v předešlém odstavci.

Zdá se tedy, že silný zájem, který Wittgenstein vzbuzuje, je nešťastně polarizován: Jedni studují jeho dílo, které zůstává odděleno od jeho života, druhé zase fascinuje jeho život, zatímco dílo je jim nesrozumitelné. Ten, kdo si přečte třebas Vzpomínky z pera Normana Malcolma, bude jistě zaujat osobností, kterou popisují, a bude chtít samostatně poznat Wittgensteinovy práce — jen aby nakonec zjistil, že z nich nerozumí ani slovu. Bylo napsáno mnoho vynikajících úvodů do Wittgensteinova díla, které přibližují jeho vůdčí filosofická témata a osvětlují způsob, jímž jsou zpracována. Věcí, kterou ale nevysvětlují vůbec, je otázka, co má jeho dílo společného s ním — jak se duchovní a etické hledání, jež dávalo ráz jeho životu, pojí se zdánlivě velmi odlehlými filosofickými otázkami, jimiž se zabývá jeho dílo.

Svou knihou jsem se pokusil tuto propast překlenout. Spojuji-li život s dílem, chci tím jasně ukázat, jak toto dílo vytrysklo právě z tohoto člověka; chci ukázat to, co mnozí jeho čtenáři intuitivně tuší: že Wittgensteinovo filosofické hledání a jeho emocionální a duchovní život tvoří nedílnou jednotu.