Jan Želivský
Výzva Jana Želivského : výbor z kázání

1954 | Ústřední církevní nakladatelství

Ž. ve svých kázáních bojoval za návrat církve k bibli, vyzýval k bratrské pospolitosti lidu, útočil proti bohatým, hájil zásadu, že "jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, kdo věrně pracují".A.Molnárvkomentáři a výkladu podrobuje Ž. kazatelskou činnost rozboru theologickému, ale současně věn…uje pozornost společenskému významu osobnosti nejrevolučnějšího kazatele husitské Prahy. Ž. ve svých kázáních bojoval za návrat církve k bibli, vyzýval k bratrské pospolitosti lidu, útočil proti bohatým, hájil zásadu, že "jenom takoví jsou hodni toho, aby byli nasyceni chlebem Kristovým, …kdo věrně pracují".A.Molnárvkomentáři a výkladu podrobuje Ž. kazatelskou činnost rozboru theologickému, ale současně věnuje pozornost společenskému významu osobnosti nejrevolučnějšího kazatele husitské Prahy.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	136
Jazyk:	česky
Editor:	Amedeo Molnár
Edice:	Kalich
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 11. 2018 12:11
Číslo položky:	43708

O autorovi

Jan Želivský

Jan Želivský byl radikální husitský kněz a kazatel, nejvýraznější postava českého chiliasmu. Do roku 1418 se o Janu Želivském neví takřka nic. Předpokládá se, že byl původně členem želivské řeholní komunity. Učiněn byl dokonce pokus ztotožnit jej s želivským premonstrátem Janem, který v letech 1416–1418 působil jako farář v Jiřicích. Tuto domněnku se však zatím nepodařilo doložit. Ve zjitřeném ovzduší po Husově upálení patrně premonstrátský řád opustil, protože katolíci i konzervativní kališníci ho označovali za zběhlého mníška. Dle názoru profesora Čorneje přišel do Prahy asi v letech 1415–1416 a v roce 1418 již působil jako kazatel v kostele svatého Štěpána na Rybníčku. V únoru 1419 přešel do chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském. Jeho plamenná kázání měla velký úspěch a postupně ho učinila lidovým vůdcem. Byl také považován za mluvčího husitů. Pražská chudina hltala jeho představy o lepším životě pro obyvatelstvo trpící bídou a o majetkově vyrovnané společnosti. Želivský kázal v rodném jazyce a tak byl prostým obyvatelům jeho výklad srozumitelný. Jeho dochovaná kázání jsou plná starozákonních odkazů. Když 6. července 1419 došlo k násilnostem a byli zatčeni i někteří stoupenci Želivského, hněv vůči nedávno dosazeným konšelům se vystupňoval a situace ve městě byla takříkajíc výbušná. Dne 30. července 1419 vedl Želivský, dobře obeznámený se situací v Praze, své kázání s ještě větším nábojem než obvykle a podařilo se mu vyburcovat lid. Průvod vyrazil z kostela Panny Marie Sněžné směrem k novoměstské radnici a již tehdy byl slušně vyzbrojen sudlicemi a kopími. Průvod se zastavil před zavřenými vraty kostela sv. Štěpána, které lid vyvrátil a Želivský zde odsloužil mši podobojí. Když pak průvod dorazil k novoměstské radnici, narazil na odpor purkmistra Jana Podivínského, který odmítl propustit Želivského stoupence. Když pak ještě údajně z radnice hozený kámen zasáhl monstranci, kterou Želivský nesl v čele davu, rozpo...

Více od autora