Zdeněk Matějček
Vývojové poruchy čtení

1974 | Státní pedagogické nakladatelství

Práce, určená pedagogům, psychologům, lékařům a rodičům, shrnuje dosavadní výsledky, jichž bylo dosaženo při rozpoznávání dyslexie a ve zdokonalení metod při její nápravě. Vymezuje pojem dyslexie, zkoumá její příčiny a následky, zabývá se diagnostickou stránkou problému a rozebírá obecné zásady i speciální metody nápra…vy. Druhé vydání přihlíží k nejnovějším teoretickým i praktickým poznatkům při výzkumu specifických poruch čtení. Práce, určená pedagogům, psychologům, lékařům a rodičům, shrnuje dosavadní výsledky, jichž bylo dosaženo při rozpoznávání dyslexie a ve zdokonalení metod při její nápravě. Vymezuje pojem dyslexie, zko…umá její příčiny a následky, zabývá se diagnostickou stránkou problému a rozebírá obecné zásady i speciální metody nápravy. Druhé vydání přihlíží k nejnovějším teoretickým i praktickým poznatkům při výzkumu specifických poruch čtení.

Stav

Dobrý

vpisky tužkou

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, vpisky tužkou
Vazba:	pevná
Počet stran:	243
Jazyk:	česky
Edice:	Speciální pedagogika
Vydání:	2. vyd., upr.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 10. 2025 16:28
Číslo položky:	1410333

O autorovi

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora