Julius Zeyer
Vyšehrad : kruh epických básní

1906 | Nakladatelství Unie

Kruh pěti epických básní parnasistního typu - Libuše, Zelený Vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír. Básně se zaobírají českou prehistorií a pokoušejí se vytvořit velký národní mýtus. Počátek českých dějin je spojován s mýty o stvoření světa a pohanským živlem.

Páté vydání. Kruh pěti epických básní parnasistního typu - Libuše, Zelený Vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír. Básně se zaobírají českou prehistorií a pokoušejí se vytvořit velký národní mýtus. Počátek českých dějin je s…pojován s mýty o stvoření světa a pohanským živlem.

Páté vydání.

Součástí souboru:

32x Spisy Julius Zeyer, svazky 1. - 35. (chybí 4., 10. a ... 1902 (32sv., 3. vyd.)

Stav

Dobrý

ex libris původního majitele, polokožená, zlacená horní ořízka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, ex libris původního majitele
Vazba:	pevná, polokožená, zlacená horní ořízka
Počet stran:	234
Jazyk:	česky
Vydání:	Čtvrté vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 7. 2025 8:9
Číslo položky:	1322293

O autorovi

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora