Fedor Michajlovič Dostojevskij
Výrostek : Díl druhý

1921 | Nakladatelství Stanislav Minařík

Ve třídílné knize je mistrně analyzován obraz upevňující se buržoazní společnosti s jejími stinnými stránkami promítajícími se do rodinného života podvody, dědickými spory, vyděračstvím, kariérismem, společenskou přetvářkou či nerovnými sňatky. V této době, nahrávající dobrodruhům, se rozmáhá anarchie ve veřejném život…ě i v soukromí a každý se snaží urvat ze života co nejvíce bez ohledu na druhé. Tímto obdobím zmateně prochází hlavní hrdina, výrostek Arkadij, nemanželský syn šlechtice a vesnické ženy, poznamenaný už od dětství rodinným rozvratem. Tápající mladík těžce zápasí o uplatnění ve společnosti, snaží se čelit svému nejistému společenskému postavení a zmatku, do něhož je zásluhou rodiny a okolí neustále vtahován. Nové obzory a naději mu nakonec poskytne jeho první uvědomělý životní cíl univerzitního studia. Ve třídílné knize je mistrně analyzován obraz upevňující se buržoazní společnosti s jejími stinnými stránkami promítajícími se do rodinného života podvody, dědickými spory, vyděračstvím, kariérismem, …společenskou přetvářkou či nerovnými sňatky. V této době, nahrávající dobrodruhům, se rozmáhá anarchie ve veřejném životě i v soukromí a každý se snaží urvat ze života co nejvíce bez ohledu na druhé. Tímto obdobím zmateně prochází hlavní hrdina, výrostek Arkadij, nemanželský syn šlechtice a vesnické ženy, poznamenaný už od dětství rodinným rozvratem. Tápající mladík těžce zápasí o uplatnění ve společnosti, snaží se čelit svému nejistému společenskému postavení a zmatku, do něhož je zásluhou rodiny a okolí neustále vtahován. Nové obzory a naději mu nakonec poskytne jeho první uvědomělý životní cíl univerzitního studia.

Součástí souboru:

Výrostek 1921 (3 svazky (259; 195; 294 ), 2. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	195
Jazyk:	česky
Překladatel:	Stanislav Minařík
Edice:	22. svazek ed. Sebrané spisy F.M. Dostojevského, 17. svazek ed. Knihy Země
Vydání:	2., opr. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora