Zdeněk Matějček, Josef Langmeier
Výpravy za člověkem

1981 | Nakladatelství Odeon

Člověk je tvor společenský. Ale jak se společenským stává? A jak se vůbec stává člověk člověkem? Co víme o cestách, po kterých probíhá polidštění člověka? To jsou základní otázky, které si autoři v této knížce kladou. V některých částech knihy navazují na kapitoly své odborné práce o psychické deprivaci v dětství. Tato… práce vyšla v několika vydáních - záhy rozebraných - a v mnohém změnila nazírání na potřeby dětí a na výchovnou úlohu rodičů a celé společnosti. Člověk je tvor společenský. Ale jak se společenským stává? A jak se vůbec stává člověk člověkem? Co víme o cestách, po kterých probíhá polidštění člověka? To jsou základní otázky, které si autoři v té…to knížce kladou. V některých částech knihy navazují na kapitoly své odborné práce o psychické deprivaci v dětství. Tato práce vyšla v několika vydáních - záhy rozebraných - a v mnohém změnila nazírání na potřeby dětí a na výchovnou úlohu rodičů a celé společnosti.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 45 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	35 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	218
Jazyk:	česky
Edice:	476. svazek ed. 476. svazek ed. Klub čtenářů
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2024 11:37
Číslo položky:	859415

O autorech

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora

Josef Langmeier

Narozen 12. 1. 1921 v Nýřanech, zemřel 13. 6. 2007. Prof. PhDr., CSc., klinický psycholog, zejm. dětský. V roce 1948 nastoupil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, v roce 1952 odešel na nově zakládané dětské psychiatrické oddělení v Havlíčkově Brodě. Zde vzniká i Ústav pro doškolování lékařů, s nímž od počátku spolupracuje. Zabýval se problematikou dyslexie, rodinné interakce a terapie, psychické deprivace.

Více od autora