Jaroslav Macek byl český archivář, historik a kancléř litoměřického biskupství . Byl ženatý, měl dvě děti. Jaroslav Macek pocházel z katolické učitelské rodiny. Studoval nejprve na gymnáziu v Litoměřicích , po Mnichovské dohodě pak celá rodina uprchla před nacistickým záborem. Studium ukončil maturitou na gymnáziu v Chrudimi v roce 1944. Během války byl totálně nasazen. Stal se aktivním účastníkem protinacistického odboje a obdržel vyznamenání "Za zásluhy I. stupně". V roce 1945 zahájil studium oborů dějepis–zeměpis na Karlově univerzitě a současně se nechal zaměstnat jako pomocná vědecká síla v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Nakonec nepromoval v roce 1948, ale bývá mu omylem uváděn titul PhDr., kterého však nedosáhl. Nikoli v letech 1946–1950, ale až v letech 1947–1950 studoval na Státní archivní škole v Praze. Jaroslav Macek se zaměřoval na české církevní dějiny a byl úzkým spolupracovníkem jak biskupa Webera, tak později biskupa Trochty, s nímž spolupracoval i na výchově katolických vysokoškolských skautů. Na žádost biskupa Webera spravoval biskupský archiv, knihovnu a památky . V této funkci zůstal i za biskupa Trochty, s nímž úzce spolupracoval jak před jeho zatčením v roce 1953, tak i po jeho návratu v roce 1968. Výzkumu v církevních archivech se věnoval od roku 1945, z pověření Historického ústavu cestoval do Vatikánu za účelem přípravy dalšího svazku Monumenta Vaticana. Po roce 1948 musel odejít z Prahy a delší dobu pracoval v litoměřickém krajském archivu. Z něj musel odejít v roce 1968 pro svou spolupráci s Trochtou. Ve svazcích StB je veden jako agent pod krycím jménem „Dobroslav“. V 1990 ho biskup Koukl pověřil správou knihovny, archivu a uměleckých sbírek a v roce 1993 jej jmenoval kancléřem litoměřické diecéze. Přednášel současně dějiny a církevní dějiny na teologické fakultě a pozd...