Vodově zelená je autobiografická kniha, psaná formou deníku, v němž se střídají vzpomínky s deníkovými záznamy z let 1981-84. Nabízí především svědectví o jednom historickém dramatu. Na konci druhé světové války zabírala Titova Jugoslávie zpět nejenom území etnicky slovanská, dříve připojená k Itálii, ale obsadila také území obývaná Italy, jako byl poloostrov Istrie a město Fiume - dnes chorvatská Rijeka -, kde se Marisa Madieriová narodila. V předešlých letech tu docházelo k fašistickému útisku a projevům násilí vůči Slovanům a ve znamení nacionalismu probíhal také jugoslávský zábor. Autorka v poválečných letech zažila vystěhování své rodiny z Titovy Jugoslávie, život v utečeneckém táboře v Terstu, léta v internátní řádové škole, problémy vystěhovalců v novém prostředí. Vzpomínáním na rodinu a líčením spletitých osudů četných příbuzných se vyrovnává se svými zážitky a vztahy, zároveň podává velmi živý obraz doby. Z textu psaného průzračně čistým, lehce plynoucím stylem vyznívá usmířený pohled na minulost i přítomnost, porozumění pro slabosti bližních i obdiv k jejich neokázalé statečnosti. Je to kniha plná věcí, postav, velké historie a malých historek, pikareskních i melancholických, komických i dramatických událostí; rozjímání pohříženého do sebe a spontánního veselí, blahodárného oddávání se plnému životu i srdnatě zvládaného zděšení; je to kniha psaná proti zapomnění.
Deníková próza Vodově zelená, v jejímž názvu je obsažena pro autorku symbolická barva, byla přeložena do chorvatštiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovinštiny a angličtiny.