Vítězslav Novák, Alois Hába
Vítězslav Novák : (k sedmdesátým narozeninám)

1940 | Nakladatelství Vyšehrad

Stav

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	35
Jazyk:	česky
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Pro život. články a profily
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 1. 2025 11:20
Číslo položky:	1120985

O autorech

Vítězslav Novák

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Více od autora

Alois Hába

Alois Hába byl český hudební skladatel, hudební teoretik a učitel. Patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici. Alois Hába se narodil ve Vizovicích. V rodinné kapele, kterou vedl jeho otec, hrál od malička na basu, později k ní doplnil housle. Slovácká folklórní hudba, ve které byly tradičně přítomny kompozice mimo klasickou půltónovou stupnici, ho zásadně ovlivnily na celý život. Po studiu na učitelském ústavu v Kroměříži Hába učil v Bílovicích, v roce 1914 odchází studovat na pražskou konzervatoř, mezi jeho učitele patří mj. Vítězslav Novák. Po vojenské službě na ruské frontě odešel Hába na jaře 1918 pracovat na ministerstvo války ve Vídni, kde sbíral a archivoval vojenské písně vojáků pocházejících ze slovansky hovořících národů monarchie. Ve Vídni začal rovněž studovat kompozici u Franze Schrekera, ve Vídni se rovněž seznámil s dalšími významnými postavami vídeňského hudebního života, mj. Arnoldem Schönbergem. Svého učitele Schrekera v roce 1920 následoval do Berlína. Z Berlína se v roce 1923 definitivně vrátil do Prahy, aby učil na pražské konzervatoři, kde s podporou Josefa Suka založil v roce 1925 oddělení pro studium mikrotonální hudby. Byl odhodlaným bojovníkem o nový sloh, jenž pečlivě sledoval Schönbergův a Webernův vývoj ve 20. letech 20. století. Od lidové moravské intonační praxe odvodil svůj nejvýraznější novátorský přínos evropské hudbě – propracované tónové systémy čtvrttónové, šestinotónové, dvanáctinotónové i pětinotónové. Podle jeho návrhů byly postaveny speciální nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary, trub...

Více od autora