Tomáš Halík
Víra a kultura : pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie

1995 | Nakladatelství Zvon

Originální nápad to byl zkoumat vztah mezi vírou a kulturou v soudobé české společnosti prismatem časopisu Studie. Mám ještě živě v paměti ten okamžik, když dr. Tomáš Halík přišel ráno na Lateránskou univerzitu a sdělil mi tento svůj nápad. Začal: „Dnes v noci jsem nemohl spát, a tak jsem myslel...". Nu a dnes stojíme …před dohotoveným dílem. Je to dílo, o němž si troufám říci, že je průkopnické alespoň ve třech směrech: kulturně-historickém, teologickém a nakonec i duchovně-mravním.

Ve směru kulturně-historickém je Halíkova práce prvním pokusem o hlubší hodnocení časopisu Studie a jeho myšlenkově-hodnotových orientací a zároveň i o jeho zasazení do rámce širšího kulturně-literámího kontextu časopisů exilových a domácího samizdatu . Budoucímu kulturnímu historikovi bude tak cenným zdrojem prvních informací o křesťanské a zvláště katolické součásti kulturního disentu z doby komunistické nadvlády.

Ve směru teologickém je to první pokus o prošetření nového pojetí vztahu mezi vírou a kulturou, jak se připravovalo v předkoncilových teologických diskusích, jak bylo přijato na koncilu a jak bylo rozvinuto hlavně Janem Pavlem II., se zřetelem na podmínky vládnoucí v českém kulturním a náboženském prostoru. Autor tu postupuje metodou jakýchsi průzkumných tematických vrtů či sond, které si zvolil jako zvlášť příznačné a vyjevující skrytou skladebnost kultumě-náboženského povědomí národa. Těchto sond je šest:

1) evropská kultura a naše místo v ní,
2) společenské problémy vědecko-technické civilizace,
3) konfrontace křesťanství s marxismem a komunismem,
4) výzva sekularizace čili zpozemštění obecného smýšlení,
5) bolavý problém rozpornosti českých dějinně-národních tradic a
6) sebereflexe českého katolicismu.

Těmito šesti tematickými průzory Halík zkoumá názory a postoje různých autorů, kteří se k těmto námětům vyslovili na stránkách Studií, a pozorně váží a soudí, co pověděli, a tu a i dopovídá, co jen napověděli. Halík tak vyhmátl klíčové teologické problémy naší lidské a národní existence v oné děsně dusné době komunistického čtyřicetiletí a s nevsedni schopností syntézy vyslovuje, co bylo dosud roztroušeno a rozptýleno v různých studiích a článcích. Jeho kniha je tak nepřímo i jakýmsi zhodnocením českého teologického úsilí a je nám, autorům, kteří jsme se stali objektem jejího rozboru, jakýmsi zpovědním zrcadlem, na němž si můžeme ověřit, do jaké míry jsme byli na výši problémů, o nichž jsme pojednávali. Avšak nejen to. Halíkova práce je i vzácným prostředkem a katalyzátorem onoho sebeuvědomovacího procesu, kterého má každé národní, státní i církevní společenství svrchovaně zapotřebí, nemá-li poklesnout na pouhou masu, která neví, co se v ní děje a kam se sune. V dubnu 1975 se zamýšlel spisovatel Václav Havel ve svém dopise prezidentu Husákovi nad důsledky „zatykače na kulturu", který jeho vláda vydala, když potlačila prakticky všechny kulturní časopisy, a kladl nepříjemné otázky: „Kdo si však troufá odhadovat, co tento fakt skutečně znamená pro českou společnost? Kdo ví, jak se ta mezera projeví v duchovním a mravním ovzduší budoucích let? Jak dalece oslabí naši schopnost ,vidět se'?"

Nuže, dnes jsme, díky „sametové revoluci", v nové situaci, v situaci svobody. Teď je třeba už jen někoho, kdo by měl dostatečnou průpravu, jasnozřivost a odvahu k ponoru do hlubin kolektivního povědomí společnosti a dostatečnou schopnost formulovat, co na této speleologické výpravě do nitra národní duše zahlédl, aby tak mohl dát do společenského oběhu jakési zrcadlo, v němž by se organismus společnosti mohl ohlížet a sebepoznávat, sebepoznáním zrát, zráním vylepšovat a dorůstat k otevřenosti vůči nejvyšším lidským hodnotám a především k oné blahé zvěsti, evangeliu, k zvěsti o Kristově zmrtvýchvstání, která už po tolik staletí oplodňovala naši národní kulturu a bude ji zajisté oplodňovat i nadále.

Ten někdo se našel. Je jím Tomáš Halík, který se podjal této nesnadné, ale potřebné práce: nastavit nám zrcadlo k sebezpytování, abychom si tak mohli uvědomit svá selhání i svá vítězství a neustále obnovovat v naději odvahu vždy znovu začínat naši službu národu, za nějž jsme odpovědni před Bohem a před církví. Závěrem bych pak chtěl říci, pokud jde o mne, že jsem autorovi zavázán zcela zvláštní vděčností, neboť dík jeho práci na této knize, nebyla marná ani moje práce na časopisu Studie. Nebyla mamá, rozumí se, sub specie temporis. Neboť v okamžiku, kdy Studie končí svou fyzickou existenci, se našel někdo, kdo se jich tvořivě ujal, povznesl je na novou úroveň dějinně-kulturního faktu a umožnil jim tak, působit i doma na stále širší okruh zájemců o kulturní a náboženskou tvořivost v našem národě. Jen tak může vzniknout to, co nazýváme živou tradicí.

Karel Skalický, Řím, 22. března 1992 Originální nápad to byl zkoumat vztah mezi vírou a kulturou v soudobé české společnosti prismatem časopisu Studie. Mám ještě živě v paměti ten okamžik, když dr. Tomáš Halík přišel ráno na Lateránskou …univerzitu a sdělil mi tento svůj nápad. Začal: „Dnes v noci jsem nemohl spát, a tak jsem myslel...". Nu a dnes stojíme před dohotoveným dílem. Je to dílo, o němž si troufám říci, že je průkopnické alespoň ve třech směrech: kulturně-historickém, teologickém a nakonec i duchovně-mravním.

Ve směru kulturně-historickém je Halíkova práce prvním pokusem o hlubší hodnocení časopisu Studie a jeho myšlenkově-hodnotových orientací a zároveň i o jeho zasazení do rámce širšího kulturně-literámího kontextu časopisů exilových a domácího samizdatu . Budoucímu kulturnímu historikovi bude tak cenným zdrojem prvních informací o křesťanské a zvláště katolické součásti kulturního disentu z doby komunistické nadvlády.

Ve směru teologickém je to první pokus o prošetření nového pojetí vztahu mezi vírou a kulturou, jak se připravovalo v předkoncilových teologických diskusích, jak bylo přijato na koncilu a jak bylo rozvinuto hlavně Janem Pavlem II., se zřetelem na podmínky vládnoucí v českém kulturním a náboženském prostoru. Autor tu postupuje metodou jakýchsi průzkumných tematických vrtů či sond, které si zvolil jako zvlášť příznačné a vyjevující skrytou skladebnost kultumě-náboženského povědomí národa. Těchto sond je šest:

1) evropská kultura a naše místo v ní,
2) společenské problémy vědecko-technické civilizace,
3) konfrontace křesťanství s marxismem a komunismem,
4) výzva sekularizace čili zpozemštění obecného smýšlení,
5) bolavý problém rozpornosti českých dějinně-národních tradic a
6) sebereflexe českého katolicismu.

Těmito šesti tematickými průzory Halík zkoumá názory a postoje různých autorů, kteří se k těmto námětům vyslovili na stránkách Studií, a pozorně váží a soudí, co pověděli, a tu a i dopovídá, co jen napověděli. Halík tak vyhmátl klíčové teologické problémy naší lidské a národní existence v oné děsně dusné době komunistického čtyřicetiletí a s nevsedni schopností syntézy vyslovuje, co bylo dosud roztroušeno a rozptýleno v různých studiích a článcích. Jeho kniha je tak nepřímo i jakýmsi zhodnocením českého teologického úsilí a je nám, autorům, kteří jsme se stali objektem jejího rozboru, jakýmsi zpovědním zrcadlem, na němž si můžeme ověřit, do jaké míry jsme byli na výši problémů, o nichž jsme pojednávali. Avšak nejen to. Halíkova práce je i vzácným prostředkem a katalyzátorem onoho sebeuvědomovacího procesu, kterého má každé národní, státní i církevní společenství svrchovaně zapotřebí, nemá-li poklesnout na pouhou masu, která neví, co se v ní děje a kam se sune. V dubnu 1975 se zamýšlel spisovatel Václav Havel ve svém dopise prezidentu Husákovi nad důsledky „zatykače na kulturu", který jeho vláda vydala, když potlačila prakticky všechny kulturní časopisy, a kladl nepříjemné otázky: „Kdo si však troufá odhadovat, co tento fakt skutečně znamená pro českou společnost? Kdo ví, jak se ta mezera projeví v duchovním a mravním ovzduší budoucích let? Jak dalece oslabí naši schopnost ,vidět se'?"

Nuže, dnes jsme, díky „sametové revoluci", v nové situaci, v situaci svobody. Teď je třeba už jen někoho, kdo by měl dostatečnou průpravu, jasnozřivost a odvahu k ponoru do hlubin kolektivního povědomí společnosti a dostatečnou schopnost formulovat, co na této speleologické výpravě do nitra národní duše zahlédl, aby tak mohl dát do společenského oběhu jakési zrcadlo, v němž by se organismus společnosti mohl ohlížet a sebepoznávat, sebepoznáním zrát, zráním vylepšovat a dorůstat k otevřenosti vůči nejvyšším lidským hodnotám a především k oné blahé zvěsti, evangeliu, k zvěsti o Kristově zmrtvýchvstání, která už po tolik staletí oplodňovala naši národní kulturu a bude ji zajisté oplodňovat i nadále.

Ten někdo se našel. Je jím Tomáš Halík, který se podjal této nesnadné, ale potřebné práce: nastavit nám zrcadlo k sebezpytování, abychom si tak mohli uvědomit svá selhání i svá vítězství a neustále obnovovat v naději odvahu vždy znovu začínat naši službu národu, za nějž jsme odpovědni před Bohem a před církví. Závěrem bych pak chtěl říci, pokud jde o mne, že jsem autorovi zavázán zcela zvláštní vděčností, neboť dík jeho práci na této knize, nebyla marná ani moje práce na časopisu Studie. Nebyla mamá, rozumí se, sub specie temporis. Neboť v okamžiku, kdy Studie končí svou fyzickou existenci, se našel někdo, kdo se jich tvořivě ujal, povznesl je na novou úroveň dějinně-kulturního faktu a umožnil jim tak, působit i doma na stále širší okruh zájemců o kulturní a náboženskou tvořivost v našem národě. Jen tak může vzniknout to, co nazýváme živou tradicí.

Karel Skalický, Řím, 22. března 1992

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	207
Jazyk:	česky
ISBN10:	8071131172
ISBN:	9788071131175
Ilustrátor:	Josef Karhan
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 8. 2024 5:40
Číslo položky:	957363

O autorovi

Tomáš Halík

Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...

Více od autora