George Gordon Byron Byron: Vězeň chillonský

George Gordon Byron Byron
7 děl v 1 svazku : Epipsychidion + Ballady + Výbor z květů zla + Píseň o zvonu a jiné básně + Vězeň chillonský + Mazeppa + Poltava

1922 | Nakladatelství J. Otto

Lord Byron během svých cest po Evropě navštívil r. 1816, spolu s Shelleym, hrad Chillon na Ženevském jezeře. Dozvěděl se zde o příběhu revolucionáře z 16. století, Francoise de Bonnivard, ženevského duchovního, kterého nechal savojský vévoda ve zdech tohoto hradu uvěznit. A právě jeho osudy Byrona inspirovaly k sepsání… slavné poémy Chillonský vězeň.

Tato poéma inspirovala K. H. Máchu. Lord Byron během svých cest po Evropě navštívil r. 1816, spolu s Shelleym, hrad Chillon na Ženevském jezeře. Dozvěděl se zde o příběhu revolucionáře z 16. století, Francoise de Bonnivard, ženevského d…uchovního, kterého nechal savojský vévoda ve zdech tohoto hradu uvěznit. A právě jeho osudy Byrona inspirovaly k sepsání slavné poémy Chillonský vězeň.

Tato poéma inspirovala K. H. Máchu.

Obsažené svazky:

Výbor z květů zla 1927 (74 s., 2. vyd.)
Poltava 1935 (73 s., 2. vyd.)
Epipsychidion, verše, věnované vznešené a nešťastné ... 1931 (60 s.)
Mazeppa 1922 (43 s., 2. vyd.)
Vězeň chillonský 1922 (31 s., 2. vyd.)
Píseň o zvonu a jiné básně 1924 (61 s.)
Ballady 1914 (93 s.)

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	74 + 73 + 60 + 43 + 31 + 61 + 93
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Goll, Antonín Klášterský, Jan Kamenář
Edice:	39, 70, 117, 146, 163, 171. svazek ed. 39, 70, 117, 146, 163, 171. svazek ed. Sborník světové poesie, 76. svazek ed. 76. svazek ed. Sborník světové poezie
Vydání:	Vyd. 2., značně přepracované
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 6. 2025 14:14
Číslo položky:	1261023

O autorech

Johann Wolfgang von Goethe

Johann Wolfgang Goethe, od roku 1782 von Goethe , byl německý básník, prozaik, dramatik a politik. Narodil se ve svobodném říšském městě Frankfurtu nad Mohanem jako syn velmi zámožné rodiny. Vystudoval práva v Lipsku a ve Štrasburku. Krátce působil jako koncipient na Říšském komorním soudu ve Wetzlaru. V roce 1775 se usadil ve Výmaru, hlavním městě malého, ale kulturně důležitého Sasko-výmarského vévodství. Zde působil jako právník, byl dvorním radou a ministrem státní správy. V mládí se seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, jejich přátelství a Herderova filosofie ovlivnily jeho tvorbu. V raném období své literární činnosti byl čelným představitelem hnutí Sturm und Drang. Hodně cestoval, při návštěvě Itálie, zvláště Říma a tehdy samostatné Sicílie , se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Také antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, resp. západočeská lázeňská místa, především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral nerosty a minerály. V roce 1799 přišel do Výmaru také jeho přítel, básník a dramatik Friedrich Schiller, aby mu byl nablízku. Oba literáti se navzájem ovlivňovali a vytvářeli významná díla. Např. již rok 1797 je považován za jejich „rok balad“. Jak Goethe, tak Schiller se stali již během svého života slavnými básníky a dramatiky. Goethe zemřel ve Výmaru v roce 1832 ve věku 82 let a byl tam také pohřben. Jako význačná dějinná osobnost je uznáván jak v Německu, tak po celém světě. Johannův otec Johann Caspar Goethe studoval práva také v Lipsku a pracoval u Říšského komorního soudu ve Wetzlaru. Podnikl cesty do Paříže a Říma. Dále své povolání již nevykonával. Rodina žila z výnosů majetku ve Frankfurtu nad Mohanem, v prostorném domě v ulici Großer Hirschgraben (Velký Jelení přík...

Více od autora

Aleksandr Sergejevič Puškin

Tento představitel romantismu bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří poema Ruslan a Ludmila, drama Boris Godunov, prózy Kapitánská dcerka a Piková dáma a veršovaný román Evžen Oněgin. Jeho otec Sergej Lvovič Puškin pocházel ze starého ruského šlechtického rodu; dědeček jeho otce Lev Alexandrovič Puškin byl plukovník ruské armády; dědečkem jeho matky, tedy Puškinovým pradědečkem, byl Abram Petrovič Hannibal, ruský vojenský a politický činitel afrického původu, pravděpodobně z oblasti dnešní Eritreje nebo Kamerunu. Mnohé zdroje se zmiňují o jeho eritrejském nebo etiopském původu. Ottův slovník naučný ho popisuje jako „oblíbeného černocha Petra Velikého“. Některé zdroje uvádějí, že Hannibal byl synem jednoho z etiopských vladařů, který byl v sedmi letech odveden jako rukojmí do Konstantinopole, kde měl sloužit jako pojistka věrnosti své šlechtické rodiny Osmanské říši. O pouhý rok později, tedy v osmi letech, byl vykoupen ruskými vyslanci a odveden k carskému dvoru Petra Velikého, který si Hannibala oblíbil a ten u dvora vybudoval úspěšnou kariéru a byl přijat do řad ruské šlechty. Jeho matka Nadězda Osipovna Puškina , rozená Hannibalová , před sňatkem žila v Petrohradu na panství Kobrino .

Více od autora