Vasilij Ivanovič Čujkov: Velká vlastnecká válka

Vasilij Ivanovič Čujkov, Vasilij Sergejevič Rjabov, V. I Čujkov, V. S Rjabov, Vasilij Rjabov
Velká vlastnecká válka : 1941-1945

1984 | Nakladatelství Naše vojsko

Rozsáhlá fotografická publikace dokumentující celý průběh Velké vlastenecké války. Rozsáhlá fotografická publikace dokumentující celý průběh Velké vlastenecké války.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	388
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Michail Vladimirovič Alpatov, O. I Belozerskij
Překladatel:	Hana Vrbová, Věnceslava Lexová
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 11. 2025 14:29
Číslo položky:	1469172

O autorech

Vasilij Ivanovič Čujkov

Vasilij Ivanovič Čujkov byl sovětský voják, maršál a dvojnásobný hrdina SSSR , a diplomat. Hrál významnou roli při obraně Stalingradu a dobývání Berlína. Pocházel z rolnické rodiny. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády a v letech 1918-1920 bojoval na Ukrajině, jižním Rusku a na Kavkaze a nakonec v Polsku. Na konci občanské války velel pluku. V letech 1923-1931 rotoval mezi Frunzeho vojenskou akademií, kde absolvoval některé zvláštní kursy specializované na Dálný východ, a Dálným východem, kde střídavě hrál úlohu diplomatického kurýra v Číně a člena štábu Vasilije Bljuchera. 1932-1935 vedl kurzy pro vyšší důstojníky a poté byl přeřazen k bojovým jednotkám . Jeho dosavadní úspěchy udělaly dojem na jeho nadřízené a jelikož volných míst pro povyšování bylo po Stalinových čistkách v armádě dost, bylo jen logické, že se měl zúčastnit i přepadení Finska. V průběhu bitvy o Suomussalmi nahradil 22. prosince 1940 v čele 9. armády jejího velitele Duchanova. Obtížnou situaci však vyřešit nedokázal a bitva skončila pro sovětskou stranu zdrcujíci porážkou a zničením dvou sovětských divizí a jednoho tankového praporu. Navzdory tomu však Čujkov přežil a ani dopad na jeho kariéru nebyl drastický. V roce 1940 byl již jako generálporučík vyslán do Číny jako vojenský atašé. V roce 1941 se vrátil do Moskvy, ale jeho práce se opět týkala diplomacie, navzdory opakovaným žádostem o znovupřiřazení ke frontovým jednotkám. Později byl ale jmenován zástupcem velitele rezervního sboru dislokovaného v jeho rodišti, kde řídil výcvik vojáků. Většinu času však pouze formálně, neboť jej odstavila těžká zranění utrpěná při nehodě. V červenci 1942 dočasně velel 64. armádě přiřazené k jižním...

Více od autora