Plótínos
Věčnost, čas a duch

Plótínos

Plótínos byl řecký filosof, hlavní představitel novoplatónismu. Plótínos se narodil v Egyptě, byl žákem Ammónia Sakky z Alexandrie, který je považován za zakladatele novoplatónismu, avšak o jehož učení prakticky není nic známo. Posléze Plótínos založil v Římě filosofickou školu, kterou vedl až do své smrti. Od obyvatelstva se mu dostávalo téměř pověrčivé úcty, příznivě mu byl nakloněn i císař Gallienus. V Itálii chtěl založit město filosofů Platónopolis, kde by se uskutečnila Platónova představa státu . Plótínos uspořádal novoplatónskou nauku a sepsal celkem 54 spisů, které sebral jeho žák Porfyrios a vydal je v šesti skupinách po devíti částech – tzv. Enneady . První enneada obsahuje pojednání etická, druhá a třetí pojednává o světě, čtvrtá o duši, pátá o duchu a idejích a šestá o nejvyšším principu – Dobru. Plótínos je považován za kontemplativního filosofa, jeho nauka měla významný vliv na formování křesťanské teologie . Plótínos se snažil očistit Platónovu filosofii od pozdější příměsi a uspořádat ji do ucelené soustavy, přičemž se mu ve skutečnosti podařilo vytvořit originální filosofický systém. Bytí chápal jako stupňovité vrstvení jednotlivých sfér, které jsou postupnými emanacemi božského Jedna – až k hmotnému světu, který zároveň znamená nebytí a zlo. Lidská duše podle Plótína usiluje o vymanění z těla pomoci mystické kontemplace, překonáním tělesnosti a smyslovosti. Zabývá se tedy Absolutnem, které chápe jako Jedno , které je počátkem všeho. Toto Jedno je nepoznatelné, nepochopitelné, z něj emanují další skutečnosti: Kromě těchto tří "hypostazí" existují ještě dvě další vrstvy skutečnosti: Plótínos se zabývá vztahem mezi bohem a světem. Zde se ukazuje jako dualista. Chápe Jedno jako nehybnou prapodstatu, která je zdrojem světové duše. Svět je dílem boha, není s n...