Jaromír John
Večery na slamníku : sólové výstupy, zpovědi, banality a sentimentality

1953 | Nakladatelství Československý spisovatel

Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, …při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům, oficírům a bohatcům a má vždy pravdu. Vedle jiných spisů zůstávají z díla J. Johna jako trvalé hodnoty především jeho "Večery na slamníku", dílo realisticky pravdivé, zobrazující typické lidi v širokých společen. souvislostech. John píše… své váleč. prózy tak, že chce dokumentárně přepisovat život nejprostších vojáků, chce přímo fotografovat jejich osudy, při čemž své postavy podává nejprostším příběhem a dialogem. V posl. próze se zpovídá, jak dospěl k tomuto kolektivnímu vidění lidského světa, jak se učil za války žít s lidmi, ztrácet uprostřed nich své já a zapomínat na sebe, žít jejich smíchem, nářky, sténáním i prokletím, pozorovat je ve všech okolnostech - a jak teprve tehdy našel sebe. Bez apokalyptických obrazů války a proklínání její mravní spouště podává soud nad válečnou dobou, třeba jej nevyjadřuje deklarativně, nýbrž osudem takového Honzy, Zlatíčka nebo anonymního vypravovatele "Dvanácti apoštolů". Poněvadž nazírá svět perspektivou člověka z lidu, nacházíme tu často přímo třídní vidění světa, v němž člověk z lidu stojí proti pánům, oficírům a bohatcům a má vždy pravdu.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Mírně opotřebená lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	~~59 Kč~~ 49 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~69 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	299
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Lada
Edice:	95. svazek ed. 95. svazek ed. Žatva, Žatva. sv. 95
Vydání:	V Československém spisovateli vydání 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 10. 2024 14:56
Číslo položky:	1037621

O autorovi

Jaromír John

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous byl český spisovatel, novinář, středoškolský a vysokoškolský učitel, výtvarný estetik, výchovný pracovník a výtvarný kritik. Bohumil Markalous se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi , kde byl jeho otec Václav Markalous profesorem . Chtěl se stát středoškolským učitelem a přihlásil se na pražskou Univerzitu, kde studoval pedagogiku, psychologii a především přírodní vědy. Navštěvoval také přednášky z filosofie, estetiky, dějin umění, lékařství a dalších oborů. Po úspěšném ukončení absolvoval dva semestry na Univerzitě v Innsbrucku . Pražské studium ukončil v roce 1905, v tomtéž roce se oženil s Giselou Hrbenskou, která pocházela z Kolína z židovské lékařské rodiny, a stal se suplujícím učitelem na obchodní škole v Praze. O rok později se manželům narodil syn Evžen , fotograf a psychiatr, ve dvacátých letech brněnský Devítisilák . Státní zkoušky z přírodopisu složil Markalous v roce 1907 a začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně. Markalous se otázkou estetické výchovy začíná zabývat v roce 1909–1910, kdy se stal na kratší dobu učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1909 vydává první článek „Estetická výchova na školách obchodních“, následně v roce 1911 stať „O dětských hrách a hračkách“. V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1917 obhájil na FF UKF v Praze rigorózní práci: Timologie a kritika filosofie normativní se zvláštním zřetelem k estetice. Roku 1919 se stal redaktorem Lidových novin. Podnikl řadu cest do Rakouska a Německa . Roku 1922 byl na ročním pobytu v Paříži a navštěvoval přednášky Viktora Basche a Charlese Lalo. Roku 1924 byl jmenován důstojníkem Académie des beaux-arts v Paříži. V let...

Více od autora