Knihy
Historie
Antika
Josephus Flavius
Válka židovská

Josephus Flavius
Válka židovská : [Válečná předehra] - I

2004 | Nakladatelství Academia

Autorem spisu je židovský historik, který se jako velitel Galileje stal přímým účastníkem popisovaných událostí. První svazek, nazvaný Válečná předehra, líčí události, které předcházely židovskému povstání proti Římanům. Druhý díl, Zkáza Jeruzaléma, popisuje postupné dobývání Galileje, Samařska a Judeje Římany a obléhá…ní a dobytí Jeruzaléma v roce 70 n. l. Děj vrcholí definitivní porážkou povstání v roce 73 n. l. Autorem spisu je židovský historik, který se jako velitel Galileje stal přímým účastníkem popisovaných událostí. První svazek, nazvaný Válečná předehra, líčí události, které předcházely židovskému pov…stání proti Římanům. Druhý díl, Zkáza Jeruzaléma, popisuje postupné dobývání Galileje, Samařska a Judeje Římany a obléhání a dobytí Jeruzaléma v roce 70 n. l. Děj vrcholí definitivní porážkou povstání v roce 73 n. l.

Součástí souboru:

Válka židovská 2004 (2sv., 311 + 266, 3. vyd.)

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	311
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020011714
ISBN:	9788020011718
Překladatel:	Jaroslav Šonka, Jaroslav Havelka
Vydání:	Vyd. 3., V Academii 1.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Josephus Flavius

Iosephus či Josephus , původním jménem Josef ben Matitjahu , řecky Iosepos , byl židovský kněz, učenec a historik, který zanechal významné poznámky o První židovské válce v letech 66–70. Své jméno Flavius si Josef přibral podle rodového jména císaře Vespasiana. Znalosti o svém životě nám Josef poskytl sám ve svém autobiografickém díle. Narodil se v kněžské židovské rodině jako Josef syn Matatjášův v roce 37/38. Jeho rodina pocházela svými kořeny z rodu Hasmonejců. Jeho mateřským jazykem byla aramejština, z jiných řečí si téměř dokonale osvojil řečtinu. Byl vynikajícím studentem náboženských otázek a již ve věku 14 let byl dotazován na některé otázky jeruzalémským veleknězem. V 16 letech se přidal na stranu asketického poustevníka Banna. V roce 57 se vrátil zpět do Jeruzaléma, kde se přidal na stranu farizeů. V Judsku tehdy panovalo stále silnější napětí jak mezi Židy a Římem, tak mezi Židy samotnými. Když v roce 64 římský prokurátor v Judeji poslal několik kněží v okovech do Říma, vydal se Josef s delegací za jejich propuštění k Neronovu císařskému dvoru. Jeho mise byla úspěšná i díky císařově manželce Poppaee, která se jeho případu ujala, Josef navázal úspěšné kontakty s okrajovými kruhy císařského dvora. Při jeho návratu v Judeji začínalo velké národní povstání. V roce 66 Juda Galilejský obsadil pevnost Antonii a Josef s dalšími kněžími se přidali na stranu bojovníků za nezávislost. Vzápětí byl Josef poslán do Galileje, aby ji připravil na válku, opevnil a nasbíral brannou sílu. Na jeho stranu se přidala židovská města, ale města s převážnou většinou řeckých obyvatel se mu získat nepodařilo. Nakonec se opevnil v Jotapatě, která však byla Římany dobyta. Josef sice chtěl nejprve spáchat sebevraždu, Bůh jej však přesvědčil, aby se Římanům vzdal, protože jejich vítězství bylo nevyhnutelné. Byl tedy zajat, ale jelikož vojevůdci Vespasianovi předpověděl, že se stane císařem...

Více od autora