Pavel Preiss je český historik umění. Zabývá se především uměním v dobách renesance, manýrismu a baroka. Narodil se 21. května 1926 v rodině právníka a státního úředníka na Ministerstvu průmyslu, obchodu a živnosti Dmitrije Preisse . Jeho babičkou byla spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1938–1945 absolvoval Druhé státní Československé reálné gymnázium na Vinohradech. Na konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce v roce 1945 začal studovat dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě UK. Roku 1950 byl odveden k nově založenému útvaru PTP. Tomuto útvaru zůstal nedobrovolně věrný po celou dobu jeho existence, až do roku 1954. Po návratu z vojny nastoupil do Státní památkové správy, kde se dva roky v Národní kulturní komisi zabýval katalogizací sbírkových předmětů na českých zámcích. V roce 1956 přijal zaměstnání v oddělení historické archeologie Národního muzea. Inventarizace sbírek ho nebavila a nebyl spokojen s administrativním charakterem práce ani s politickými poměry. Badatelsky se zabýval činností Jana Quirina Jahna. Podařilo se mu však získat při práci v muzeu titul kandidáta věd bez nutnosti vstupovat do KSČ. Začátkem 60. let se mu naskytla příležitost pracovat pro Národní galerii, kde se časem dostal i k pořádání zahraničních výstav. Tou dobou také odolal nabídkám spolupráce s StB. Roku 1969 byl jmenován docentem. Krátce přednášel na filozofické fakultě, ale brzy byl nucen odejít. Roku 1992 byl jmenován profesorem a v letech 1993–1994 se mu dostalo cti být hostujícím profesorem na vídeňské univerzitě. Po návratu do Prahy opět přednášel na Karlově univerzitě.