Bohuslav Reynek, Léon Bloy, Petr Čichoň
V temnotách : (1917)

1993 | Nakladatelství Vetus Via

Autor ve svém posledním díle, v meditacích, které přestal psát pár dnů před smrtí, kryptograficky charakterizuje zrod moderního odbožštělého světa. Je nelítostným kritikem tohoto nového uspořádání, z jehož kapitálu teče krev chudého a které postrádá krásu, bolest, za níž existuje věčnost. Autor ve svém posledním díle, v meditacích, které přestal psát pár dnů před smrtí, kryptograficky charakterizuje zrod moderního odbožštělého světa. Je nelítostným kritikem tohoto nového uspořádání, z …jehož kapitálu teče krev chudého a které postrádá krásu, bolest, za níž existuje věčnost.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Jiří Zdeněk
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	139
Jazyk:	česky
ISBN10:	808561958X
ISBN:	9788085619584
Edice:	Cursus
Vydání:	Vyd. 2., (ve Vetus Via 1.)
Vydáno v:	Vranov nad Dyjí
Vystaveno:	27. 5. 2022 10:9
Číslo položky:	339640

O autorech

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek byl český básník, malíř, grafik a překladatel. Narodil se v Petrkově u Havlíčkova Brodu jako jediný syn statkáře Bedřicha Reynka a jeho manželky Marie, rozené Divišové. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se začal ovlivněn svým profesorem Maxem Eislerem zajímat o literaturu a výtvarné umění. Po maturitě studoval zemědělství na C.K. Vysoké škole technické, studia však po několika týdnech nechal a vrátil se do Petrkova. Odtud podnikl svou první cestu do Francie. V této době také začal psát své první básně . V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo. Roku 1923 odjel do Grenoblu, aby poznal autorku knihy Ta vie est là…, básnířku Suzanne Renaudovou, kterou si 13. března 1926 v Grenoblu vzal za manželku. Následujících deset let žil s rodinou, manželkou a později také se dvěma syny, narozenými v letech 1928 a 1929, střídavě ve Francii a v Petrkově, kam se nastálo vrátil až po otcově smrti, aby se ujal správy statku. Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statku. Po několika měsících hledání nového bydliště se celá rodina nastěhovala do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstala až do konce války. Roku 1945 se na statek vrátili, ale po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev. V průběhu šedesátých let se na Reynka znovu začíná obracet pozornost mnohých mladých umělců (např. Jiří Kolář, Ivan Diviš nebo Ivan M...

Více od autora

Léon Bloy

Léon Bloy byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník. Jeho otec, inženýr Jean Baptiste Bloy byl volnomyšlenkář, matka Anne-Marie Carreau byla naopak hluboce věřící. Léon nedokončil studium lycea, zkusil kresbu a psaní dramat. V roce 1864 přišel do Paříže, pracoval jako kreslíř u stavitele, setkal se s pařížskou bohémou. V roce 1869 se seznámil s Julesem Barbey d'Aurevilly, trvale se navrátil ke katolické víře. V roce 1870 se účastnil Prusko-francouzské války, pak pracoval v advokátní kanceláři v Périgueux. V roce 1873 se vrátil do Paříže a pracoval jako železniční úředník. Krátkodobě spolupracoval s několika časopisy. V roce 1877 se setkal s Anne-Marií Roulée a s knězem Louis-Marie-René Tardif de Moidrey, napsal Rytířku smrti. V roce 1879 vykonal první pouť na poutní místo La Salette. V letech 1882–1884 spolupracoval s kabaretem Le Chat Noir. Anne-Marie Roulée propadla šílenství . V roce 1884 se setkal s Berthe Dumont , ta zemřela v roce 1885 na tetanus. V roce 1885 začal vydávat časopis Le Pal , vyšlo 5 čísel, další vydávání nakladatel ukončil pro obavy z krachu. V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou , dcerou dánského básníka Christiana Molbecha. Měl s ní čtyři děti: Veroniku , Ondřeje , Petra , Magdalenu . Žil v krajní nouzi. S řadou přátel se rozešel po roztržkách, řadu svých příznivců si znepřátelil svými pamflety . Teprve po roce 1905 se dařilo jeho přátelům tuto bídu poněkud zmírnit. V roce 1916 se přestěhoval na pařížské před...

Více od autora