Felix Téver
V soumraku : povídky

1902 | Nakladatelství J. Otto

Povídky, vydala Ottova laciná knihovna národní. Spisy pro zábavu a poučení. Č. spisu198. Obsahuje: Ve větvích staré hruše -- Na brambořišti -- Ze starosvětských figurek -- Touhou v modravou dál -- Jen ještě chvilku -- Zlá zima -- Babička Kadrnova -- Po letech. Povídky, vydala Ottova laciná knihovna národní. Spisy pro zábavu a poučení. Č. spisu198. Obsahuje: Ve větvích staré hruše -- Na brambořišti -- Ze starosvětských figurek -- Touhou v modravou dál -- Jen… ještě chvilku -- Zlá zima -- Babička Kadrnova -- Po letech.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	231
Jazyk:	česky
Edice:	198. svazek ed. 198. svazek ed. Ottova laciná knihovna národní, 198. svazek ed. 198. svazek ed. Ottova laciná knihovna národní : spisy pro zábavu a poučení
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2023 18:42
Číslo položky:	553292

O autorovi

Felix Téver

Felix Téver, vlastním jménem Anna Lauermannová-Mikšová, rozená Anna Anselma Miksche byla česká spisovatelka a dramatička. Narodila se jako mladší dcera proslulého pražského lékaře a porodníka Mikuláše Miksche , který měl plno přátel v kruzích měšťanských politiků, a jeho manželky Anny, rozené Lukesch . Měla sestru Albinu Dlabačovou . Vzdělání nabyla v Praze na německé, pak na české Vyšší dívčí škole. Dále se učila zpěvu a hře na klavír ve škole Františka Pivody. Spřátelila se s Marií Červinkovou, dcerou F. L. Riegera a obě vstoupily do Amerického klubu dam. 23. srpna roku 1875 se provdala za múzicky nadaného a bohatého měšťana Josefa Lauermanna , který se po sňatku začal projevovat jako agresivní psychopat. Po osmi letech od něj i s dcerou Olgou utekla, roku 1888 se rozvedli a exmanžel byl umístěn v psychiatrické léčebně. Když se vrátila z tříletého pobytu v Itálii, Francii a Švýcarsku, kde se zotavovala z plicní choroby a duševních útrap, otevřela roku 1880 ve svém domě na Jungmannově náměstí 3 z popudu Františka Ladislava Riegra literární salón. Hostila tam postupně tři generace osobností, mezi prvými historika Antona Gindelyho, který ji přesvědčil, aby sama psala. Rádci jí byli např. Eliška Krásnohorská, Julius Zeyer nebo Otakar Theer. Začala překládat stati z němčiny a francouzštiny a psát vlastní básně, povídky, pak i romány. Padesát let pořádala pro své přátele z okruhu spisovatelů, hudebníků i vědců společnost, nejčastěji čajové literární besedy, kde se probíraly všechny novinky té doby. Určitý čas v jejím domě bydlela také Eliška Krásnohorská. V létě se společnost scházela v Horní Liboci ve vile Julia Zeyera, od něhož dům v jeho hmotné nouzi odkoupila, nechala ho tam bydlet a přátelila se s ním až do jeho smrti. Na svou dobu byla velmi emancipovaná žena. V Liboci v téměř 80 letech zemřela. Její rohová hrobka s mramoro...

Více od autora