Radoslav Večerka, Adolf Erhart
Úvod do etymologie

1981 | Státní pedagogické nakladatelství

Učebnice, vzniklá spoluprací slavisty a indoevropeisty, seznamuje s vývojem etymologického bádání, nastiňuje rekonstrukci prehistorického stavu jazyka, probírá hláskové, morfologické a sémantické změny a strukturu morfologických jednotek a ablaut, pojednává o tvoření slov, uvádí konkrétní postupy při hledání původu slo…v a zabývá se etymologickými slovníky. Učebnice, vzniklá spoluprací slavisty a indoevropeisty, seznamuje s vývojem etymologického bádání, nastiňuje rekonstrukci prehistorického stavu jazyka, probírá hláskové, morfologické a sémantické změn…y a strukturu morfologických jednotek a ablaut, pojednává o tvoření slov, uvádí konkrétní postupy při hledání původu slov a zabývá se etymologickými slovníky.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026	~~159 Kč~~
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 14. 7. 2026	~~179 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	304
Jazyk:	česky
Edice:	Učebnice pro vysoké školy
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 3. 2026 9:16
Číslo položky:	1648247

O autorech

Radoslav Večerka

Radoslav Večerka byl český jazykovědec, vysokoškolský pedagog, publicista, editor a literární vědec, který se zabýval slavistikou se zaměřením na paleoslovenistiku, slovanskou jazykovou komparistiku a dějiny slavistiky. Vystudoval češtinu, rusistiku a slovanskou srovnávací jazykovědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jeho učiteli byli mj. paleoslovenista Josef Kurz, bohemisté František Trávníček a Adolf Kellner, indoevropeista Václav Machek a zakladatel české školy literární komparatistiky Frank Wollman. Již v období studií zahájil svou pedagogickou činnost jako asistent , po absolutoriu zůstal ve svazku fakulty . V roce 1952 získal doktorát filozofie, od 1957 kandidát filologických věd , 1988 doktor filologických věd . V letech 1967–1968 byl proděkanem FF UJEP v Brně, 1990–1991 vedoucím Katedry českého jazyka na FF MU, 1990–1997 člen vědecké rady FF MU. Jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Erlangenu, Münsteru, Regensburgu, Heidelbergu, Freiburgu im Breisgau , dále v Sofii, Veliko Tarnovo , Budapešti, Szegedu a ve Vídni . Jeho celoživotní vědecké zaměření je oborově orientováno především na paleoslovenistiku , dále zpracovává problematiku staroslověnštiny v širokých souvislostech kulturně historických a literárních, významné jsou také práce z oblasti slovanské komparatistiky, etymologie a dějin oboru. Kromě své rozsáhlé pedagogické, badatelské, publikační, redakční a editorské činnosti patří k dlouholetým členům vědecké rady Slovanského ústavu AV ČR v Praze, Československého a později Českého komitétu slavistů i Komise pro staroslověnskou a církevněslovanskou lexikologii a lexikografii při Mezinárodním komitétu ...

Více od autora

Adolf Erhart

Adolf Erhart byl český lingvista, indoevropeista, vysokoškolský pedagog. Po ukončení reálného gymnázia vystudoval v letech 1945–1949 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně germanistiku, klasickou filologii a indoevropeistiku. Po absolvování zůstal na fakultě nejprve jako asistent, poté odborný asistent. Pracoval také na brněnském etymologickém pracovišti Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky . V roce 1959 obhájil na FF MU disertaci o indoevropské konjugaci a získal titul PhDr., v roce 1960 hodnost CSc., v roce 1964 se habilitoval prací o nových pohledech na indoevropský konsonantismus, v roce 1973 získal titul DrSc. V letech 1962–1963 byl lektorem češtiny na univerzitě v Greifswaldu. Na katedře českého jazyka založil v roce 1995 spolu s Marií Krčmovou Ústav jazykovědy. Profesorem byl jmenován v roce 1988, od roku 1993 působil na fakultě jako emeritní profesor. Jeho dcerou byla Olga Erhartová – romanistka, knihovnice a publicistka. Jako badatel se věnoval obecné a srovnávací jazykovědě, napsal několik základů jazykovědy, Úvod do etymologie a Úvod do fonologie , různé studie, učební texty a příručky. Svou pozornost směřoval především k jazykům indoevropským, hlavně ke konsonantismu a genezi jmenné a slovesné flexi. Zabýval se otázkami vývoje jednotlivých indoevropských jazykových větví, zejména jazyků baltských a slovanských, zvláštní pozornost věnoval jazykům indoíránským. Je autorem učebnice sanskrtu, stručné mluvnice litevštiny a srovnávací mluvnice baltských jazyků. V roce 1995 se stal hlavním redaktorem Etymologického slovníku jazyka staroslověnského, realizovaného v Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Je autorem několika hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny....

Více od autora