Antonín Hobza, Josef Tureček
Úvod do církevního práva

1936 | Nakladatelství nákladem Spolku československých právníků "Všehrd"

Pro studijní účely .. Pro studijní účely ..

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	480
Jazyk:	česky
Vydání:	2. vyd., opr. a dopl.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 3. 2026 12:24
Číslo položky:	1661927

O autorech

Antonín Hobza

Antonín Hobza byl český právník, profesor církevního a mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a akademik ČSAV. Antonín Hobza se narodil jako jedno z osmi dětí do skromných poměrů, proto se během studií musel živit zcela sám. Původně měl být knězem, ale po absolvování gymnázia v Třebíči si zvolil pražskou právnickou fakultu, kde byl roku 1902 promován doktorem práv. Poté získal praxi u zemského soudu a byl na kratší studijní stáži na univerzitě v Bonnu, aby od roku 1904 našel trvalejší konceptní místo v železničním a nadačním referátu zemského výboru. Zároveň se začal vážně zajímat o právní teorii, publikoval první časopisecké příspěvky, zejména o územní samosprávě, které byly pozitivně přijaty. Nakonec ale u něj převážil zájem o církevní právo, v němž se roku 1907 na české právnické fakultě habilitoval a o čtyři roky později byl jmenován mimořádným profesorem, takže administrativu opustil a věnoval se jen akademické činnosti. Postupně ovšem opouštěl klasická kanonistická témata a věnoval se spíše veřejnoprávní regulaci církví, mj. hájil v tehdejší době menšinové stanovisko žádající odluku církve od státu. Po vzniku Československé republiky toto téma krátkodobě řešil i na ministerstvu zahraničních věcí, kde řídil právní sekci a mj. se podílel na budování diplomatického sboru, ale podporoval také diplomatické uznání Sovětského svazu, což bylo v rozporu s tehdejší vládní politikou. Pak už se zabýval převážně jen mezinárodním právem na univerzitě, když byl již roku 1917 v tomto oboru jmenován řádným profesorem, a to jako první v celé monarchii. Do té doby šlo o okrajovou záležitost a Hobza se tak stal průkopníkem českého, resp. československého mezinárodního práva jakožto vědního oboru. Značně potřebná a používaná byla především jeho dvoudílná učebnice. Z hlediska teoretického přístupu byl pozitivista. Kromě teorie se ale věnoval i praxi, byl např. členem Institutu mezi...

Více od autora

Josef Tureček

Josef Tureček byl český právník a právní historik, profesor církevního a správního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1948–1952 také její děkan. Narodil se do rodiny železničáře, roku 1919 absolvoval reálné gymnázium v Plzni a poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1926 získal titul doktora práv. Na fakultě zůstal a stal se nejdříve asistentem v historickém oddělení knihovny. Ačkoli byl politicky zaměřen levicově, už od dob studií se nejvíce zajímal o církevní právo, ve kterém se také roku 1928 habilitoval. Úzce spolupracoval s profesorem Hobzou, např. na vydání základní učebnice Úvod do církevního práva . Ve 30. letech dále vydal studie Povaha kultových práv k věcem a Kapitoly z konfesního práva československého , ve kterých se mj. zabýval vztahem církevního majetku a státní suverenity. V roce 1935 byl jmenován mimořádným profesorem, řádným se stal až po válce na konci roku 1946. V nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, byl aktivní v ROH, podílel se na tehdejších reformách právnických studií , v přelomových událostech začátku roku 1948 byl členem fakultního akčního výboru a poté mezi lety 1948–1952 fakultu jako děkan vedl. Vzhledem ke změně poměrů po Únoru 1948, kdy bylo církevní právo jako samostatný předmět z osnov vyřazeno, začal přednášet v oboru správní vědy a správního práva. Začal se také hlouběji zabývat právní historií, na historickoprávní katedře vedl oddělení obecných dějin státu a práva a pro účely výuky vydal zejména Světové dějiny státu a práva ve starověku . Na odpočinek odešel v roce 1970, současníky byl oceňován především za „budování socialistické právnické fakulty“.

Více od autora