Knihy
Beletrie
Česká literatura
Jaromír Štětina
Utřete tělesné šťávy

Jaromír Štětina, Petra Prochazkova
Utřete tělesné šťávy

2001 | Nakladatelství G plus G

Beletristická práce dvou autorů, kteří působili jako váleční zpravodajové v rusko - čečenském konfliktu. V první povídce poznáváme prostřednictvím životního příběhu mladé Azy, která čeká v cele smrti na popravu za vraždu sadistického manžela, způsob života, strádání a vykořisťování čečenských žen, které jsou obětí neut…ěšených společenských poměrů vybičovaných dlouhotrvajícím válečným konfliktem. V druhé povídce se hlavní postava Andrej Lepskij, syn profesionálního vykradače hrobů, dostává náhodou do Čečny. Zde si na základě otřesných životních zážitků s hrůzou uvědomuje vlastní inklinaci ke zlu. Východisko z těžké životní krize nachází ve víře. Povídka je brilantní analýzou systému fungování zla u jednotlivce i ve společnosti. 12.11.2001 Keclikoe Beletristická práce dvou autorů, kteří působili jako váleční zpravodajové v rusko - čečenském konfliktu. V první povídce poznáváme prostřednictvím životního příběhu mladé Azy, která čeká v cele smrti …na popravu za vraždu sadistického manžela, způsob života, strádání a vykořisťování čečenských žen, které jsou obětí neutěšených společenských poměrů vybičovaných dlouhotrvajícím válečným konfliktem. V druhé povídce se hlavní postava Andrej Lepskij, syn profesionálního vykradače hrobů, dostává náhodou do Čečny. Zde si na základě otřesných životních zážitků s hrůzou uvědomuje vlastní inklinaci ke zlu. Východisko z těžké životní krize nachází ve víře. Povídka je brilantní analýzou systému fungování zla u jednotlivce i ve společnosti. 12.11.2001 Keclikoe

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	77
Jazyk:	česky
ISBN10:	808610351X
ISBN:	9788086103518
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2025 12:4
Číslo položky:	1250122

O autorech

Jaromír Štětina

Jaromír Štětina je český novinář, spisovatel, politik a zakladatel neziskové organizace Člověk v tísni. Nejvíce je znám jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu a bojovník za zákaz komunismu, i když sám byl v šedesátých letech aktivním členem KSČ. V roce 2004 byl jako nestraník za Stranu zelených zvolen do Senátu PČR, v roce 2010 svůj mandát obhájil s podporou TOP 09 a hnutí STAN. Byl místopředsedou senátního Klubu TOP 09 s podporou Starostů. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu . V roce 2019 založil hnutí ESO, kterému předsedá. Podle vlastních slov pochází z buržoazně-komunistického prostředí. Jeho babička byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zatímco jeho dědeček z matčiny strany žil v Chicagu, kde vlastnil hospodu jménem Praha, kam chodil na pivo i chicagský starosta Antonín Čermák. Jeho otec pracoval na velvyslanectví v Číně. Vyrůstal v pohraničí ve Višňové u Frýdlantu v severních Čechách, kam se jeho rodiče přistěhovali v roce 1945. Absolvoval jedenáctiletku, maturoval na gymnáziu v Praze 10 ve Voděradské ulici. V letech 1961–1967 vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Podle jedné vlastní verze v roce 1965 podal přihlášku do KSČ, ale protože nesplnil roční kandidátskou lhůtu, nebyl přijat. Na tu nastoupil v roce 1966 a po roce se stal členem Fakultní organizace KSČ na Vysoké škole ekonomické. Podle jiné své verze do strany vstoupil o rok později. Podle údajů ministerstva vnitra členem KSČ byl od roku 1965. Stranickou legitimaci vrátil po sovětské okupaci. V letech 1970–1978 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor geologie. Od 70. let pořádal výpravy do Sovětského svazu na Sibiř a do Asie, kde mj. sjel i řeku Indus. Od 11. května 1977 byl veden v Evidenci zájmových osob Státní bezpečnosti. Na podzim roku 1968 nastoupil Jaromír Štětina jako elév v tehdejším deníku Ml...

Více od autora

Petra Prochazkova

Petra Procházková je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze. Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Doktorát získala v lednu 1989 za práci na téma kreslené seriály, s důrazem na vývoj časopisu Čtyřlístek. Do té doby pracovala v časopise Květy, odkud však byla v polovině ledna 1989 propuštěna za účast na Palachově týdnu. Následně začala pracovat v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky. V roce 1992 byla vyslána do Ruska, kde pracovala jako zahraniční korespondentka. Působila také jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie. V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenského deníku SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afghánistánu, ale i o uprchlických táborech a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 byla očitým svědkem bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice. V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily jako personu non grata, a musela tak Rusko opustit. V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afghánistánu. Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat , které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům v České r...

Více od autora