Knihy
Sociologie a příbuzné vědy
Práva
F. V Krejčí
Ústava republiky Československé + Český stát v ...

F. V Krejčí: Ústava republiky Československé + Český stát v historickém vývoji a v dnešní podobě dle ustanovení kongresu pařížského + Dobou utrpení

F. V Krejčí, Jan Kapras, František Urban-Vodolský
Ústava republiky Československé + Český stát v historickém vývoji a v dnešní podobě dle ustanovení kongresu pařížského + Dobou utrpení

1905 | Nakladatelství Nákladem Fr. Urbana-Vodolského

Obsažené svazky:

Dobou utrpení, vzpomínky dějin národa českého od r. ... 1905 (40 s.)
Český stát v historickém vývoji a v dnešní podobě dle ust... 1920 (72 , 6 obrazových příloh, 3. vyd.)
Ústava republiky Československé 1920 (192 s.)

Stav

Dobrý

lehce cítit kouřem

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce cítit kouřem
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	40 + 72 + 192
Jazyk:	česky
Edice:	5. svazek ed. 5. svazek ed. Epištoly lidu českého
Vydání:	Třetí vydání
Vydáno v:	Ve Vodolce
Vystaveno:	15. 4. 2026 12:4
Číslo položky:	1702868

O autorech

F. V Krejčí

František Václav Krejčí byl český spisovatel, novinář, kritik a překladatel, politik, meziválečný poslanec a senátor za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Už koncem 19. století se angažoval v sociálně demokratickém hnutí, kam přešel jako původně studentský aktivista blízký proudu takzvaných realistů, který měl zpočátku blízko ke Straně pokrokových socialistů. V roce 1896 se podílel na vzniku Dělnické akademie, jejíž zřízení inspiroval Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1933 vedl kulturní rubriku deníku Právo lidu, která díky němu dosáhla vysoké úrovně. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Později přešel do horní komory parlamentu. V parlamentních volbách v roce 1929 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do roku 1935.

Více od autora

Jan Kapras

Jan Kapras byl český historik, právník a politik. Narodil se v rodině středoškolského profesora a psychologa Jana Nepomuka Kaprase, který v té době působil v Brně. Nikdy však neztratil vazby s Novobydžovskem, rodným krajem svého otce. Roku 1898 odmaturoval na gymnáziu v Brně, poté v letech 1898–1905 studoval práva v Innsbrucku, Praze a Berlíně. V roce 1903 získal titul doktora práv na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a o dva roky později se zde v oboru české právní dějiny habilitoval. Od samého počátku jeho pedagogického působení byly Kaprasovy přednášky velmi oblíbené. V roce 1904 začal přednášet v letním semestru o českém zástavním právu. V zimním semestru si jeho přednášky o poručenském právu zapsalo 121 posluchačů, což byl největší počet, jakého kdy soukromý docent dosáhl. Roku 1910 už získal mimořádnou profesuru a v roce 1917 se stal řádným profesorem dějin českého a německého práva. Cesta k řádné profesuře se neobešla bez potíží. Tři roky zvažovaly rakouské úřady jeho jmenování, protože pražský učitelský sbor na univerzitě spojil jeho jmenování se snahou prosadit české právní dějiny za povinný obor a sám Kapras vystupoval jako zastánce českého státního práva a stoupenec celistvosti zemí České koruny. Odmítal dělení na české a německé okresy, což v té době nebyl politicky nejvhodnější postoj. Jmenován mohl být až po oživení činnosti Říšské rady a uvolnění veřejného života. Po vzniku republiky se stal významnou pedagogickou osobností, již se podařilo konstituovat nový studijní obor Právní dějiny československé, a založil vlastní historickoprávní školu z absolventů svého semináře . Velmi cenná byla publikační možnost, kterou prof. Kapras zajistil pro studie vzniklé v semináři. Založil ediční řadu Práce ze semináře českého práva na Karlově univerzitě v Praze, obětavě pro ni opatřoval finanční prostředky a udržel ji až do roku 1940 (vydal ...

Více od autora

Komentáře ke knize