Fedor Michajlovič Dostojevskij
Uražení a ponížení

1956 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Po návratu ze Sibiře napsal Dostojevskij svůj první velký román, "Ponížení a uražení". Odpovídal na to, co ho nejvíce mučilo: poměr mezi dobrem a zlem; očistná úloha bolesti a utrpení; osobní čestnost, krajní sebeobětavost, věrná láska a smíření s nepříznivým "osudem" jako zbraň urážených a ponižovaných na obranu proti… záplavě neřestí, násilí a bídy. Do díla Dostojevského přibývají iracionální prvky, pocit nelogičnosti a nesmyslnosti života vůbec. Pokroková kritika přijala přes pochybenost filosofických názorů Dostojevského a jistou uměleckou schematičnost román příznivě. Neboť otřesné a realistické vylíčení petrohradské bídy posilovalo sympatie k potlačovanému lidství. Po návratu ze Sibiře napsal Dostojevskij svůj první velký román, "Ponížení a uražení". Odpovídal na to, co ho nejvíce mučilo: poměr mezi dobrem a zlem; očistná úloha bolesti a utrpení; osobní čestnost…, krajní sebeobětavost, věrná láska a smíření s nepříznivým "osudem" jako zbraň urážených a ponižovaných na obranu proti záplavě neřestí, násilí a bídy. Do díla Dostojevského přibývají iracionální prvky, pocit nelogičnosti a nesmyslnosti života vůbec. Pokroková kritika přijala přes pochybenost filosofických názorů Dostojevského a jistou uměleckou schematičnost román příznivě. Neboť otřesné a realistické vylíčení petrohradské bídy posilovalo sympatie k potlačovanému lidství.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.

Další varianty

Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~59 Kč~~
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~69 Kč~~
Stav Dobrý stránky lehce zvlněné	Skladem pro e-shop Odešleme do 4. 8.	~~59 Kč~~

O knize

Stav:	Dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	398
Jazyk:	česky
Překladatel:	Bohumil Mathesius
Vydání:	9. vyd., v SNKL 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 6. 2025 12:6
Číslo položky:	1262320

O autorovi

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora