Edward Gibbon
Úpadek a pád římské říše

1983 | Nakladatelství Odeon

Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoramatický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů nav…íc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví. Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.” Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny , nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci , konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství. Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů. Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoram…atický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů navíc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví. Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.” Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny , nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci , konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství. Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~299 Kč~~ 249 Kč
	Stav Dobrý natrhnutá obálka	Skladem pro e-shop	~~289 Kč~~ 239 Kč

O knize

Stav:

Dobrý

Vazba:

pevná s obálkou

Počet stran:

404 , 32 nečíslovaných obrazových příloh

Jazyk:

česky

Překladatel:

Adolf Felix

Vydání:

Vydání první

Vydáno v:

Praha

Vystaveno:

22. 1. 2025 10:51

Číslo položky:

1113526

O autorovi

Edward Gibbon

Edward Gibbon byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád římské říše patří dodnes ke klasickým. Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzských jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návratu k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se Curchaudovou a o rok později se – když zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie. V letech 1760–1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denisem Diderotem a Jeanem le Rondem d'Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále starověkému Římu. 1776 vyšel první díl Úpadku a pádu římské říše, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Edward Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel. Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot obyvatel a jejich zpohodlnění. Dříve stmelující povinnosti jako obrana státu byly...

Více od autora