Miloslav Švandrlík
Unesli Mňouka, Baskerville!

1992 | Nakladatelství Petrklíč

Čtvrtá kniha série příběhů o dvou raubířích s nezaměnitelnými ilustracemi Jiřího Wintera-Neprakty. Další neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka. Společníkem známých uličníků je tentokrát čtyřnohý Baskerville, který své jméno skutečně dostal pro jistou podobnost s legendárním psem. Čtvrtá kniha série příběhů o dvou raubířích s nezaměnitelnými ilustracemi Jiřího Wintera-Neprakty. Další neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka. Společníkem známých uličníků je tentokrát čtyřnohý B…askerville, který své jméno skutečně dostal pro jistou podobnost s legendárním psem.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	94
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085243318
ISBN:	9788085243314
Ilustrátor:	Jiří Winter-Neprakta
Edice:	Zvonky, 4. svazek ed. 4. svazek ed. Kopyto a Mňouk
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 3. 2025 9:46
Číslo položky:	1169056

O autorovi

Miloslav Švandrlík

Miloslav Švandrlík byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné. Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu . V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal. Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem. Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů. V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí. M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice. Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11. 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května. Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miro...

Více od autora