František Běhounek
Umělá radioaktivita

1952 | Nakladatelství Přírodovědecké vydavatelství

Vědecká monografie pojednává v první části o objevu a výzkumu umělé radioaktivity různých typů, o aktivaci prvků, transmutační energii, reaktivnosti atomového jádra, radioaktivitě štěpných trosek atomového jádra, transuranových radioisotopech a umělých radioaktivních řadách. Druhá část podává výklad o urychlovačích ion…tů a elektronů a o výrobě radioisotopů cyklotronem i atomovým reaktorem. Ve třetí části je vyložena stopovací methoda a použití umělé radioaktivity v lékařství i průmyslu. Závěrem je podán stručný přehled výzkumů kosmické radioaktivity. Vědecká monografie pojednává v první části o objevu a výzkumu umělé radioaktivity různých typů, o aktivaci prvků, transmutační energii, reaktivnosti atomového jádra, radioaktivitě štěpných trosek atom…ového jádra, transuranových radioisotopech a umělých radioaktivních řadách. Druhá část podává výklad o urychlovačích iontů a elektronů a o výrobě radioisotopů cyklotronem i atomovým reaktorem. Ve třetí části je vyložena stopovací methoda a použití umělé radioaktivity v lékařství i průmyslu. Závěrem je podán stručný přehled výzkumů kosmické radioaktivity.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	186
Jazyk:	česky
Edice:	38. svazek ed. 38. svazek ed. Knihovna
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 4. 2024 9:57
Číslo položky:	814351

O autorovi

František Běhounek

František Běhounek byl český fyzik, akademik, profesor a spisovatel, autor odborné literatury, literatury pro mládež a science fiction. Narodil se 27. října 1898 v Praze. Studoval na reálném gymnáziu, kde maturoval roku 1916. Dále studoval na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a zde získal roku 1922 doktorát přírodních věd. Po absolutoriu Karlovy univerzity pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně a díky dvouletému stipendiu studoval rovněž radiologii, pod přímým vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Po návratu do Československa působil na Státním radiologickém ústavu . Roku 1926 se zúčastnil, na přímou přímluvu paní Skłodowské, části výpravy Roalda Amundsena k severnímu pólu, vzducholodí Norge. Prováděl měření na Špicberkách, ale vlastního letu k pólu se ještě nezúčastnil – letěly jen jeho měřicí přístroje. Roku 1928 byl, jako specialista na kosmické záření, vědeckým členem posádky vzducholodi Italia, pod vedením generála Umberta Nobileho. Na vzducholodi Italia, jako první Čech, přeletěl nad severním pólem. Následné ztroskotání při návratu vzducholodi, několikatýdenní pobyt na ledové kře a záchranu sovětským ledoborcem Krasin, popsal v knize Trosečníci na kře ledové , později vydáno jako Trosečníci polárního moře. Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929, rok po návratu z této výpravy, habilitoval na Karlově univerzitě a stal se docentem radioaktivity a atmosférické elektřiny. Nadále se zabýval vědeckou prací i psaním knih. V letech 1933–1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936–1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. V roce 1953 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Roku 1954 získ...

Více od autora