Arthur Conan Doyle
Údolí strachu

1974 | Nakladatelství Mladá fronta

Čtvrtý svazek detektivních příběhů obsahuje nejznámější a nejčtenější autorův román Pes baskervillský a nejméně známý román Údolí strachu . V této detektivce, v níž Holmes vystupuje jen v první části, se na pozadí sociální problematiky doby odvíjí příběh se zločinem, jenž je důsledkem dávného zla.

Údolí strachu,… ač napsané téměř o patnáct let později než Pes baskervillský, má podobnou stavbu jako první dva Doylovy romány o Holmesovi - Studie v šarlatové a Podpis čtyř. Opět se tu setkáváme s charakteristickou dvojdílností příběhu, kdy spáchaný zločin je jen důsledkem dávného zla, jakousi názornou ilustrací anglického přísloví Staré viny mají dlouhé stíny, a pátrání po pachateli vypravěče logicky vede k retrospektivě, k odhalení "předpříběhu". Údolí strachu je tato dvojdílnost realizována i formálně: děj je rozklouben ve dvě téměř samostatné části. Holmes je přítomen jen v první polovině knihy, jeho padesátiprocentní absence je však bohatě vynahrazena jinými klady: Doyle zde energicky rozšířil svůj tématický rejstřík; v jeho malinko operetním obrazu "zvrhlé" zednářské lóže spatřují někteří kritici dokonce předtuchu společnosti zterorizované fašistickým gangem. Navíc je druhá část knihy zajímavá i tím, že ji Conan Doyle koncipoval podle skutečného příběhu jednoho z Pinkertonových agentů. Za povšimnutí stojí hodnocení Johna Dicksona Carra: "Někteří kritici mají tendenci Údolí strachu podceňovat..., nemělo by jim však uniknout, že první část Údolí strachu je téměř vzornou ukázkou detektivní prózy. Od úvodní kapitoly - s výtečným dialogem Holmes / Watson - až do rozluštění zločinu v pracovně jsou čtenáři postupně sdělovány všechny důležité klíče k řešení. Tato kniha je nejryzejším příkladem Doylova přínosu detektivnímu románu... V zimě 19136 a z jara 1914, na vrcholu tvůrčí fantazie, napsal Doyle svůj poslední a nejlepší detektivní román."
Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí. Čtvrtý svazek detektivních příběhů obsahuje nejznámější a nejčtenější autorův román Pes baskervillský a nejméně známý román Údolí strachu . V této detektivce, v níž Holmes vystupuje jen v první části,… se na pozadí sociální problematiky doby odvíjí příběh se zločinem, jenž je důsledkem dávného zla.

Údolí strachu, ač napsané téměř o patnáct let později než Pes baskervillský, má podobnou stavbu jako první dva Doylovy romány o Holmesovi - Studie v šarlatové a Podpis čtyř. Opět se tu setkáváme s charakteristickou dvojdílností příběhu, kdy spáchaný zločin je jen důsledkem dávného zla, jakousi názornou ilustrací anglického přísloví Staré viny mají dlouhé stíny, a pátrání po pachateli vypravěče logicky vede k retrospektivě, k odhalení "předpříběhu". Údolí strachu je tato dvojdílnost realizována i formálně: děj je rozklouben ve dvě téměř samostatné části. Holmes je přítomen jen v první polovině knihy, jeho padesátiprocentní absence je však bohatě vynahrazena jinými klady: Doyle zde energicky rozšířil svůj tématický rejstřík; v jeho malinko operetním obrazu "zvrhlé" zednářské lóže spatřují někteří kritici dokonce předtuchu společnosti zterorizované fašistickým gangem. Navíc je druhá část knihy zajímavá i tím, že ji Conan Doyle koncipoval podle skutečného příběhu jednoho z Pinkertonových agentů. Za povšimnutí stojí hodnocení Johna Dicksona Carra: "Někteří kritici mají tendenci Údolí strachu podceňovat..., nemělo by jim však uniknout, že první část Údolí strachu je téměř vzornou ukázkou detektivní prózy. Od úvodní kapitoly - s výtečným dialogem Holmes / Watson - až do rozluštění zločinu v pracovně jsou čtenáři postupně sdělovány všechny důležité klíče k řešení. Tato kniha je nejryzejším příkladem Doylova přínosu detektivnímu románu... V zimě 19136 a z jara 1914, na vrcholu tvůrčí fantazie, napsal Doyle svůj poslední a nejlepší detektivní román."
Čteme-li dnes Doylovy holmesiády znovu, překvapuje kvalita a vyrovnanost celého cyklu, i když vznikal ve velkém časovém rozpětí. Starý pán pracoval s úctyhodným rozmyslem a suverenitou, měl harmonický, dobově racionální styl, pro nás dnes starosvětsky rozmarný. Vidíme také, jak mnoho efektů dnešních autorů předjímal. Čas jeho dílu nic neubral, navíc přibyla líbezná patina starých časů: kouzlo plynových luceren v mlhavých ulicích viktoriánského Londýna a vlaků, které jezdívaly vždy přesně; příjemná nekomplikovanost povah a roztomilá obřadnost společenského života; navždy ztracený poklid světa, ve kterém už dávno nežijeme. Přijměte tedy zase po řadě let pozvání k nové návštěvě tohoto světa: pánové Sherlock Holmes a doktor Watson znovu přicházejí.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	330 s., [16] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Josef Hochman
Překladatel:	Jan Zábrana, František Gel
Edice:	224. svazek ed. 224. svazek ed. Máj, 7. svazek ed. 7. svazek ed. Příběhy Sherlocka Holmese
Vydání:	Vyd. 1. (Pes baskervillský 4., v Mladé frontě 1.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 3. 2025 10:28
Číslo položky:	1188465

O autorovi

Arthur Conan Doyle

Arthur Ignatius Conan Doyle byl britský spisovatel proslulý především příběhy o Sherlocku Holmesovi, jež zásadně ovlivnily podobu detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař. Tvorba tohoto velmi plodného autora zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii i literaturu faktu. Působil rovněž jako válečný zpravodaj. Byl aktivní v politice – kandidoval do parlamentu, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu a organizoval mezinárodní podporu pro jejich zlepšení, veřejně hájil zájmy Velké Británie ve válečných konfliktech nebo prosazoval projekt vybudování tunelu pod Lamanšským průlivem. Věnoval se sportu, byl jedním z prvních automobilistů ve Velké Británii a propagoval začínající lyžování. V závěru života se zaměřil na šíření spiritismu. Arthur Conan Doyle se narodil ve skotském Edinburghu 22. května 1859 v katolické rodině. Rodiče, Angličan Charles Altamont Doyle a Irka Mary Foleyová, byli oddáni v roce 1855. Měli celkem deset dětí, z nichž se sedm dožilo dospělosti. Otec Charles, státní úředník, měl malířské nadání, které zdědil po svém otci Johnovi. Také tři starší bratři Charlese měli umělecké sklony. Příjmení Conan, které začal Arthur Doyle užívat později, pochází od prastrýce Michaela Conana, bratra babičky z otcovy strany, který byl Arthurovým kmotrem. Rodiče poslali devítiletého Arthura v roce 1868 do jezuitské internátní školy Stonyhurst v Anglii. Po jejím ukončení v roce 1875 odjel na rok na jezuitskou kolej do Feldkirchu v Rakousku. V roce 1876 začal studovat medicínu na Edinburské univerzitě. Během studií začal psát – v roce 1879 vyšla v magazínu Chambers's Edinburgh Journal jeho první povídka The Mystery of Sasassa Valley. A. Conan Doyle se věnoval od dětství také sportu: boxoval, hrál kriket, ...

Více od autora