Hadès
Učebnice vědecké a tradiční astrologie : se vzorovoz [i.e. vzorovou] interpretací dvaceti pěti horoskopů

Hadès

V řecké mytologii je Hádés bůh podsvětí. Je nejstarším synem Titána Krona a Rheii. Po narození ho Kronos pozřel, protože se bál, že ho některý ze synů zbaví vlády. Když ho bratr Zeus z útrob Krona spolu s jeho dalším bratrem Poseidonem po velkém boji osvobodil, Hádovi po dělení světa připadla říše mrtvých. Hádés unesl do podsvětí dceru bohyně Démétér Persefonu a učinil z ní svou manželku a spoluvládkyni nad říší mrtvých. Hádés nebyl mezi bohy oblíben a své sídlo zpravidla neopouštěl. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že „každý kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do Hádova domu“. Z obětních zvířat měl nejraději černé ovce, při jejich zabíjení se však obětující musel dívat jinam. Ze stromů mu byl zasvěcen cypřiš a z květin narcis. Jeho jméno původně asi znamenalo „Neviděný“ . Staří Řekové se báli vyslovovat Hádovo jméno, proto se už v archaickém období začala používat perifráze Plútón, což znamená „boháč“. Byla inspirována představou, že Hádovým majetkem je vše, co se nachází pod zemí, tedy úrodná půda i nerostné bohatství. Staří Italikové uctívali boha podsvětí jménem Orkus, spojením jeho kultu s řeckým Hádem-Plútem vznikl římský bůh Pluto. Říše mrtvých se také někdy podle svého vládce nazývá Hádés. Skrývá se v hlubinách země a nepronikne do ní paprsek slunečního světla. Tvoří ji bezútěšná rovina a protéká jí pět řek: Styx, řeka smrti, Acherón - řeka nářku, Kókytos - řeka zármutku, Pyriflegethón - ohnivá řeka, Léthé - jejíž vody dávají zapomenout na vše pozemské. Na západě se rozkládala Élysejská pole, kde pobývali duchové spravedlivých, někde v hlubinách byl Tartaros, kam Zeus uvrhl své protivníky a největší hříšníky. Dále se tu nacházel Erebos, kde měl Hádés svůj palác a kde vládl s manželkou Persefonou. Cesty, kudy se dostávali duchové mrtvých do Hádovy říše, vedly temnými propastmi tzv. údolí stínů. Jedna z nich byla u mysu Tainaru na jihu Pe...