Nový komisař Andreas Tuschl drží padolské obyvatele zkrátka – nad všechny se povyšuje, trestá každého, kdo se mu protiví. Ne všichni si to však nechají líbit.
Farář Havlovický se pouští se svým bratrem Vincencem do hledání uhlí – zaměstnají horníky, kteří začnou kopat poblíž Padolí. Havlovického bratr je přesvědčen, že musí na uhlí narazit, Havlovický věří, že pokud se uhlí objeví, nastane pro Padolí zlatý čas – bude práce a budou peníze.
Mladá Domáňová brzy po svatbě poznává, že udělala chybu, když dala přednost bohatému Domáňovi před chudým učitelským mládencem Kalistou. Oporu, kterou měla ve starém Domáňovi, však brzy ztrácí – sotvaže starý Domáň zemře, mladý Domáň začíná rozhazovat a utrácet.
Otec Domáňové náhle zemře – Domáňová se dozvídá krutou pravdu o své matce a sestře – žily celou dobu nad poměry, vše, co otec vydělal, utrácely, dokonce nadělaly i dluhy. Domáňová se snaží dát pozůstalost po otci do pořádku – bohužel již toho mnoho nezachrání, neboť část zboží v Praze rozkradli přátelé jejího otce.
Kalista zatím začíná pít, střídá jedno místo za druhým. Domáňová na něj však stále vzpomíná…
Dolování se nedaří – ani na novém místě nenaráží horníci na uhlí. Farář Havlovický, kterého stojí šachta mnoho peněz, začíná mít starosti a obavy. Nestíhá svoji vlastní práci, neustále chodí sledovat horníky, zda již nenarazili na uhlí.
Náchodské panství po smrti kněžny Zaháňské koupil nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného a konzervativního vrchního – nastoupil nový, učený, vzdělaný a tolerantní vrchní. Začne se blýskat na lepší časy – moc padolského komisaře, dosazeného starým vrchním, je vážně oslabena.
Farář Havlovický se konečně dočká nové fary. Trápí se však čím dál tím více. Půjčuje svým příbuzným, kteří se dostali do nouze, a přitom si již sám musí půjčovat. Dluhy, nejistý výsledek hledání uhlí, osamocení, zanedbávání vlastní práce přispívají k tomu, že se farář Havlovický stává zadumanějším, smutnějším a uzavřenějším.
Navíc se farářův podkoní, Mikula Rus, kterého se kdysi farář Havlovický ujal ze soucitu, zadívá do Markytky, děvečky na faře, a ta za krátký čas otěhotní. Oba musí z fary odejít.
Padolský Šimůnek začne po Padolí roznášet pomluvu, že děvečka Markytka má dítě s farářem Havlovickým, proto prý musela okamžitě odejít z fary. Farář Havlovický je hluboce zasažen a uražen – za to vše, co se snaží pro své lidi udělat, sklízí jen zlobu a zášť. Rozhodne se, že Šimůnka zažaluje za urážku své cti. Šimůnek se zalekne a faráři se omluví…
Domáňovou začne její muž bít. Navíc si najde milenku. Když Domáňovou připoutá jejími vlasy k prádelníku a začne ji bít, rozhodne se Domáňová pro útěk – jakmile jí děvečka sežene pomoc, utíká ze statku navždy pryč.
Celou promoklou jí padolský soused pomůže přebrodit rozvodněnou řeku – Padolí a okolí zachvátí velká voda. Napáchá obrovskou škodu – farář Havlovický opět začne shánět peníze pro nejpotřebnější.
Ani další místo nepřináší kýžené uhlí – farář Havlovický začíná propadat špatné náladě, čím dál častěji se nepohodne se svým bratrem ani matkou…
Domáňová začne pracovat jako její otec – vozí plátno na trh a začíná se jí dařit. Myslí na Kalistu, ale když ho jednou nalezne spícího na zemi, špinavého a opilého, je ráda, když už ho nikdy neuvidí…
Náchodský děkan zemřel. Farář Havlovický, který původně nečekal, že by nastoupil na jeho místo, se nakonec stává náchodským děkanem a s velkou slávou odchází z Padolí. Rozhodne se, že už nebude bratrovi pomáhat s dolováním, a začne budovat přádelní školy, které by vychovávaly k novým, moderním způsobům tkaní.
Nový padolský farář není tak oblíbený jako farář Havlovický – je přísný a akorátní. Padolští často vzpomínají, jak dobře bylo za Havlovického…
Revoluční rok 1848 zasáhne i Padolí – je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké potřebě plátna na uniformy se mnohonásobně zvýší zisky padolských tkalců, a to i za plátno tkané starým způsobem, které před revolucí téměř nikdo již nekupoval.
U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr.
Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje (i v osudech židovky Justýny Lewitové), že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu.
Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.