Alois Jirásek
U nás : Díl 1-4

1955 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Kniha čtvrtá: Zeměžluč
Nový komisař Andreas Tuschl drží padolské obyvatele zkrátka – nad všechny se povyšuje, trestá každého, kdo se mu protiví. Ne všichni si to však nechají líbit.
Farář Havlovický se pouští se svým bratrem Vincencem do hledání uhlí – zaměstnají horníky, kteří začnou kopat poblíž Padolí. Havlovi…ckého bratr je přesvědčen, že musí na uhlí narazit, Havlovický věří, že pokud se uhlí objeví, nastane pro Padolí zlatý čas – bude práce a budou peníze.
Mladá Domáňová brzy po svatbě poznává, že udělala chybu, když dala přednost bohatému Domáňovi před chudým učitelským mládencem Kalistou. Oporu, kterou měla ve starém Domáňovi, však brzy ztrácí – sotvaže starý Domáň zemře, mladý Domáň začíná rozhazovat a utrácet.
Otec Domáňové náhle zemře – Domáňová se dozvídá krutou pravdu o své matce a sestře – žily celou dobu nad poměry, vše, co otec vydělal, utrácely, dokonce nadělaly i dluhy. Domáňová se snaží dát pozůstalost po otci do pořádku – bohužel již toho mnoho nezachrání, neboť část zboží v Praze rozkradli přátelé jejího otce.
Kalista zatím začíná pít, střídá jedno místo za druhým. Domáňová na něj však stále vzpomíná…
Dolování se nedaří – ani na novém místě nenaráží horníci na uhlí. Farář Havlovický, kterého stojí šachta mnoho peněz, začíná mít starosti a obavy. Nestíhá svoji vlastní práci, neustále chodí sledovat horníky, zda již nenarazili na uhlí.
Náchodské panství po smrti kněžny Zaháňské koupil nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného a konzervativního vrchního – nastoupil nový, učený, vzdělaný a tolerantní vrchní. Začne se blýskat na lepší časy – moc padolského komisaře, dosazeného starým vrchním, je vážně oslabena.
Farář Havlovický se konečně dočká nové fary. Trápí se však čím dál tím více. Půjčuje svým příbuzným, kteří se dostali do nouze, a přitom si již sám musí půjčovat. Dluhy, nejistý výsledek hledání uhlí, osamocení, zanedbávání vlastní práce přispívají k tomu, že se farář Havlovický stává zadumanějším, smutnějším a uzavřenějším.
Navíc se farářův podkoní, Mikula Rus, kterého se kdysi farář Havlovický ujal ze soucitu, zadívá do Markytky, děvečky na faře, a ta za krátký čas otěhotní. Oba musí z fary odejít.
Padolský Šimůnek začne po Padolí roznášet pomluvu, že děvečka Markytka má dítě s farářem Havlovickým, proto prý musela okamžitě odejít z fary. Farář Havlovický je hluboce zasažen a uražen – za to vše, co se snaží pro své lidi udělat, sklízí jen zlobu a zášť. Rozhodne se, že Šimůnka zažaluje za urážku své cti. Šimůnek se zalekne a faráři se omluví…
Domáňovou začne její muž bít. Navíc si najde milenku. Když Domáňovou připoutá jejími vlasy k prádelníku a začne ji bít, rozhodne se Domáňová pro útěk – jakmile jí děvečka sežene pomoc, utíká ze statku navždy pryč.
Celou promoklou jí padolský soused pomůže přebrodit rozvodněnou řeku – Padolí a okolí zachvátí velká voda. Napáchá obrovskou škodu – farář Havlovický opět začne shánět peníze pro nejpotřebnější.
Ani další místo nepřináší kýžené uhlí – farář Havlovický začíná propadat špatné náladě, čím dál častěji se nepohodne se svým bratrem ani matkou…
Domáňová začne pracovat jako její otec – vozí plátno na trh a začíná se jí dařit. Myslí na Kalistu, ale když ho jednou nalezne spícího na zemi, špinavého a opilého, je ráda, když už ho nikdy neuvidí…
Náchodský děkan zemřel. Farář Havlovický, který původně nečekal, že by nastoupil na jeho místo, se nakonec stává náchodským děkanem a s velkou slávou odchází z Padolí. Rozhodne se, že už nebude bratrovi pomáhat s dolováním, a začne budovat přádelní školy, které by vychovávaly k novým, moderním způsobům tkaní.
Nový padolský farář není tak oblíbený jako farář Havlovický – je přísný a akorátní. Padolští často vzpomínají, jak dobře bylo za Havlovického…
Revoluční rok 1848 zasáhne i Padolí – je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké potřebě plátna na uniformy se mnohonásobně zvýší zisky padolských tkalců, a to i za plátno tkané starým způsobem, které před revolucí téměř nikdo již nekupoval.
U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr.
Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje , že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu.
Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.
www.aloisjirasek.cz Kniha čtvrtá: Zeměžluč
Nový komisař Andreas Tuschl drží padolské obyvatele zkrátka – nad všechny se povyšuje, trestá každého, kdo se mu protiví. Ne všichni si to však nechají líbit.
Farář Havlov…ický se pouští se svým bratrem Vincencem do hledání uhlí – zaměstnají horníky, kteří začnou kopat poblíž Padolí. Havlovického bratr je přesvědčen, že musí na uhlí narazit, Havlovický věří, že pokud se uhlí objeví, nastane pro Padolí zlatý čas – bude práce a budou peníze.
Mladá Domáňová brzy po svatbě poznává, že udělala chybu, když dala přednost bohatému Domáňovi před chudým učitelským mládencem Kalistou. Oporu, kterou měla ve starém Domáňovi, však brzy ztrácí – sotvaže starý Domáň zemře, mladý Domáň začíná rozhazovat a utrácet.
Otec Domáňové náhle zemře – Domáňová se dozvídá krutou pravdu o své matce a sestře – žily celou dobu nad poměry, vše, co otec vydělal, utrácely, dokonce nadělaly i dluhy. Domáňová se snaží dát pozůstalost po otci do pořádku – bohužel již toho mnoho nezachrání, neboť část zboží v Praze rozkradli přátelé jejího otce.
Kalista zatím začíná pít, střídá jedno místo za druhým. Domáňová na něj však stále vzpomíná…
Dolování se nedaří – ani na novém místě nenaráží horníci na uhlí. Farář Havlovický, kterého stojí šachta mnoho peněz, začíná mít starosti a obavy. Nestíhá svoji vlastní práci, neustále chodí sledovat horníky, zda již nenarazili na uhlí.
Náchodské panství po smrti kněžny Zaháňské koupil nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného a konzervativního vrchního – nastoupil nový, učený, vzdělaný a tolerantní vrchní. Začne se blýskat na lepší časy – moc padolského komisaře, dosazeného starým vrchním, je vážně oslabena.
Farář Havlovický se konečně dočká nové fary. Trápí se však čím dál tím více. Půjčuje svým příbuzným, kteří se dostali do nouze, a přitom si již sám musí půjčovat. Dluhy, nejistý výsledek hledání uhlí, osamocení, zanedbávání vlastní práce přispívají k tomu, že se farář Havlovický stává zadumanějším, smutnějším a uzavřenějším.
Navíc se farářův podkoní, Mikula Rus, kterého se kdysi farář Havlovický ujal ze soucitu, zadívá do Markytky, děvečky na faře, a ta za krátký čas otěhotní. Oba musí z fary odejít.
Padolský Šimůnek začne po Padolí roznášet pomluvu, že děvečka Markytka má dítě s farářem Havlovickým, proto prý musela okamžitě odejít z fary. Farář Havlovický je hluboce zasažen a uražen – za to vše, co se snaží pro své lidi udělat, sklízí jen zlobu a zášť. Rozhodne se, že Šimůnka zažaluje za urážku své cti. Šimůnek se zalekne a faráři se omluví…
Domáňovou začne její muž bít. Navíc si najde milenku. Když Domáňovou připoutá jejími vlasy k prádelníku a začne ji bít, rozhodne se Domáňová pro útěk – jakmile jí děvečka sežene pomoc, utíká ze statku navždy pryč.
Celou promoklou jí padolský soused pomůže přebrodit rozvodněnou řeku – Padolí a okolí zachvátí velká voda. Napáchá obrovskou škodu – farář Havlovický opět začne shánět peníze pro nejpotřebnější.
Ani další místo nepřináší kýžené uhlí – farář Havlovický začíná propadat špatné náladě, čím dál častěji se nepohodne se svým bratrem ani matkou…
Domáňová začne pracovat jako její otec – vozí plátno na trh a začíná se jí dařit. Myslí na Kalistu, ale když ho jednou nalezne spícího na zemi, špinavého a opilého, je ráda, když už ho nikdy neuvidí…
Náchodský děkan zemřel. Farář Havlovický, který původně nečekal, že by nastoupil na jeho místo, se nakonec stává náchodským děkanem a s velkou slávou odchází z Padolí. Rozhodne se, že už nebude bratrovi pomáhat s dolováním, a začne budovat přádelní školy, které by vychovávaly k novým, moderním způsobům tkaní.
Nový padolský farář není tak oblíbený jako farář Havlovický – je přísný a akorátní. Padolští často vzpomínají, jak dobře bylo za Havlovického…
Revoluční rok 1848 zasáhne i Padolí – je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké potřebě plátna na uniformy se mnohonásobně zvýší zisky padolských tkalců, a to i za plátno tkané starým způsobem, které před revolucí téměř nikdo již nekupoval.
U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr.
Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje , že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu.
Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.
www.aloisjirasek.cz

Obsažené svazky:

U nás- Nová kronika, Úhor 1954 Kniha prvá (462 s., 2. vyd.)
U nás- Nová kronika, Novina 1954 Kniha druhá (440 s., 2. vyd.)
U nás- Nová kronika, Osetek 1954 Kniha třetí (528 s., 2. vyd.)
U nás- Nová kronika, Zeměžluč 1955 Kniha čtvrtá (464 s., 2. vyd.)

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 89 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 49 Kč
Stav Mírně opotřebená především obálky, zašlé, jinak v pořádku	KOMPLET Skladem pro e-shop	699 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	462 + 440 + 528 + 464
Jazyk:	česky
Edice:	29. svazek ed. 29. svazek ed. Jirásek, Alois: Odkaz národu, 26, 27, 28, 29. svazek ed. 26, 27, 28, 29. svazek ed. Aloise Jiráska odkaz národu, 26, 27, 28, 29. svazek ed. 26, 27, 28, 29. svazek ed. Spisy Aloise Jiráska
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 7. 2024 11:47
Číslo položky:	923248

O autorovi

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Více od autora