Věra Jirousová, roz. Vařilová , byla česká historička umění a básnířka. Po absolvování elektrotechnické průmyslovky vystudovala v letech 1963–1970 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve své diplomové práci znovuobjevila Bohuslava Reynka. Byla zaměstnána v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a zároveň působila ve sféře neoficiálního umění – od roku 1965 jako tajemnice neformálního okruhu Křižovnické školy. Po podpisu Charty 77 byla nucena pracovat mimo obor, od roku 1976 pracovala jako uklizečka. V letech 1984–1989 žila v Kostelním Vydří, kde se věnovala výchově dětí a práci v zemědělství. Básně uveřejňovala v samizdatových sbornících , spolupracovala s časopisem Vokno a byla autorkou několika textů pro skupinu The Plastic People of the Universe. V devadesátých letech působila v redakcích časopisů Ateliér , Výtvarné umění , v deníku Lidové noviny a naposledy jako vedoucí výtvarné rubriky Deníku Referendum. Publikovala také v dalších kulturních periodikách , časopisech , v denním tisku i v internetových magazínech . V letech 1999–2000 byla zaměstnána v Národní galerii v Praze, v letech 2001–2003 pak působila jako odborná pracovnice Památníku národního písemnictví. Od roku 2003 byla ve svobodném povolání. V roce 1996 vydala starší soubor básní Co je tu, co tu není , v roce 1998 vyšla sbírka Krajina před bouří a v roce 2003 sbírku devíti básní Podle řeky . Pracovala na monografii Bohuslava Reynka. Prvním manželem Věry Jirousové byl Ivan Martin Jirous, s filosofem Jiřím Němcem měla syna Tobiáše Jirouse , básníka a spisovatele, a Daniela . V roce 1983 se jí s Janem Dvořáčkem narodila dcera Sára...