Ladislav Šaloun,  Ladislav Šaloun
Tvorba sochaře Ladislava Šalouna : (1870-1946) : historická expozice Národního muzea - Lobkovický palác

Ladislav Šaloun

Ladislav Jan Šaloun byl český sochař období secese, naturalismu a realismu, zakladatel moderního českého sochařství. Narodil se v rodině soukromého úředníka Floriana Šalouna a jeho manželky Marie, rozené Ramešové . Měl mladšího bratra Fridricha . Marie Šalounová zemřela 10. března 1887 na tuberkulózu a po její smrti se otec znovu oženil s Rosalií Jelínkovou . Nejprve studoval v letech 1885–1889 v Reynierově kreslířské škole. Když napoprvé nesložil zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu, obával se dalších zklamání. Proto v letech 1889–1891 studoval sochařství soukromě u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Stylově byl ovlivněn zprvu Josefem Václavem Myslbekem, dále secesí a Augustem Rodinem, s nímž se v Praze roku 1902 setkal. Přátelil se se Stanislavem Suchardou, Františkem Bílkem a Quido Kociánem. Byl všestranným výtvarníkem a pedagogem. Především se věnoval vlastní tvorbě, a to monumentální a komorní plastice. Patřil k nejplodnějším umělcům své doby. Rád spolupracoval na sochařské výzdobě architektury, zejména s architekty Antonínem Wiehlem, Osvaldem Polívkou a Josefem Fantou. Jeho návrhy soch zpravidla realizovali v kameni jiní sochaři či kameníci, nebo odlévali do bronzu specializovaní kovolitci . Dále navrhoval průmyslový design , který často vlastnoručně prováděl, nejraději v mědi či keramice. Věnoval se také knižní grafice a navrhoval obálky knih. Kladl důraz na duchovní význam své tvorby, věnoval se spiritismu a okultním vědám, setkával se k seancím ve sklepě své vily mj. s Josefem Váchalem, Alfonsem Muchou, Františkem Bílkem, Janem Konůpkem či Bohuslavem Reynkem. V letech 1903–1906 působil spolu s Antonínem Slavíčkem jako externí pedagog na soukromé výtvarné škole. V letech 1906–1914 byl externím učitelem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Účastnil se mnoha sochařskýc...