Marcus Tullius Cicero
Tuskulské hovory

1948 | Nakladatelství Samcovo knihkupectví

„Filosofie byla do nynějška zanedbávána a v latinské literatuře nebylo nic, co by ji vysvětlovalo. Musím tedy objasnit a probudit já, a jestliže jsem byl ve své politické činnosti nějak prospěšný svým spoluobčanům, musím jím být, pokud to půjde, prospěšný i teď, když veřejně činný nejsem.“ Tento záměr, který vyjádřil M…arcus Tullius Cicero v úvodu ke svému snad nejznámějšímu a nejpopulárnějšímu filosofickému dílu, Tuskulským hovorům, také plně realizoval. Právem je pokládán za zakladatele římské filosofické prózy. Tuskulské hovory mají název podle fingovaných rozmluv, které vede žák s učitelem za pětidenního pobytu v Ciceronově vile v Tusculu. Diskutující se zabývají otázkami praktické etiky, kterou propracovala řecká filosofie. Každý den je na programu jedno téma – o pohrdání smrtí, o snášení bolesti, o zmírńování zármutku, o ostatních hnutích mysli, o významu ctnosti pro blažený život. Děj dialogu Cato Starší a stáří je položen do r. 150 př. n. l. a Cato Starší, tehdy čtyřiaosmdesátiletý, v něm v rozhovoru se Scipionem Mladším a Gaiem Laeliem hájí stáří proti výtkám, jež proti němu bývají vznášeny: že odvádí člověka od činnosti, oslabuje tělo, zbavuje téměř všech rozkoší a nemá daleko k smrti. Tento spis věnoval Cicero svému příteli Titu Pomponiu Attikovi, aby jej i sebe zbavil „břemene stáří, které nás již tíží nebo rozhodně už aspoń přichází“. Tomuto dlouholetému Ciceronovu příteli je věnován i dialog Laelius o přátelství. Děj je položen do r. 129, několik dní po náhlé smrti Scipiona Mladšího. Gaius Laelius tu vzpomíná se svými zeti Gaiem Fanniem a Quintem Muciem Scaevolou na Scipiona, s nímž jej pojilo příslovečné přátelství, a na jejich prosbu pak hovoří o ceně a podstatě přátelství, o volbě přátel, o tom, jak si přátelství udržet atd. Na konci rozmluvy je pak zdůrazněna základní myšlenka celého spisu: Přátelství je možné jen při vzájemné náklonnosti lidí dobrých, jeho základem je ctnost. „Filosofie byla do nynějška zanedbávána a v latinské literatuře nebylo nic, co by ji vysvětlovalo. Musím tedy objasnit a probudit já, a jestliže jsem byl ve své politické činnosti nějak prospěšný svým… spoluobčanům, musím jím být, pokud to půjde, prospěšný i teď, když veřejně činný nejsem.“ Tento záměr, který vyjádřil Marcus Tullius Cicero v úvodu ke svému snad nejznámějšímu a nejpopulárnějšímu filosofickému dílu, Tuskulským hovorům, také plně realizoval. Právem je pokládán za zakladatele římské filosofické prózy. Tuskulské hovory mají název podle fingovaných rozmluv, které vede žák s učitelem za pětidenního pobytu v Ciceronově vile v Tusculu. Diskutující se zabývají otázkami praktické etiky, kterou propracovala řecká filosofie. Každý den je na programu jedno téma – o pohrdání smrtí, o snášení bolesti, o zmírńování zármutku, o ostatních hnutích mysli, o významu ctnosti pro blažený život. Děj dialogu Cato Starší a stáří je položen do r. 150 př. n. l. a Cato Starší, tehdy čtyřiaosmdesátiletý, v něm v rozhovoru se Scipionem Mladším a Gaiem Laeliem hájí stáří proti výtkám, jež proti němu bývají vznášeny: že odvádí člověka od činnosti, oslabuje tělo, zbavuje téměř všech rozkoší a nemá daleko k smrti. Tento spis věnoval Cicero svému příteli Titu Pomponiu Attikovi, aby jej i sebe zbavil „břemene stáří, které nás již tíží nebo rozhodně už aspoń přichází“. Tomuto dlouholetému Ciceronovu příteli je věnován i dialog Laelius o přátelství. Děj je položen do r. 129, několik dní po náhlé smrti Scipiona Mladšího. Gaius Laelius tu vzpomíná se svými zeti Gaiem Fanniem a Quintem Muciem Scaevolou na Scipiona, s nímž jej pojilo příslovečné přátelství, a na jejich prosbu pak hovoří o ceně a podstatě přátelství, o volbě přátel, o tom, jak si přátelství udržet atd. Na konci rozmluvy je pak zdůrazněna základní myšlenka celého spisu: Přátelství je možné jen při vzájemné náklonnosti lidí dobrých, jeho základem je ctnost.

Stav

Mírně opotřebená

rozlepená vazba

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, rozlepená vazba
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	217
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Hrůša
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Ozvěny
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 5. 2025 15:37
Číslo položky:	1244440

O autorovi

Marcus Tullius Cicero

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel. Narodil se v Arpinu v zámožné rodině jezdeckého stavu, která se však v politickém životě neangažovala. První vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny. Roku 79 př. n. l. začal vystupovat veřejně, jako řečník u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, kde se spřátelil s řadou významných filosofů mladší Akademie a seznámil se s různými proudy řecké filosofie. Později cestoval i po Malé Asii a na ostrov Rhodos. Na těchto cestách se dále vzdělával a cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. n. l. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. n. l. byl zvolen quaestorem na Sicílii. Vyznamenal se poctivostí a snahou o spravedlnost a po ukončení quaestury se stal senátorem. Roku 70 př. n. l. se stal aedilem kurulským, v roce 67 př. n. l. městským praetorem a roku 64 př. n. l. byl proti zchudlému aristokratovi Catilinovi zvolen konzulem. Jako zastánce římské "smíšené ústavy" s prvky monarchie , aristokracie i demokracie odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem, protože by ohrozil moc aristokracie, a Catilinovo spiknutí, které patrně usilovalo o diktaturu v Římě. Po porážce Catilinova povstání dal bez soudu popravit řadu jeho přívrženců a roku 58 př. n. l. musel proto odejít do vyhnanství, ale již roku 57 př. n. l. mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu republiky, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce přede...

Více od autora