Knihy
Vzácné knihy
-TOP-
Ota Kraus
Továrna na smrt

Ota Kraus, Erich Kulka
Továrna na smrt

1950 | Nakladatelství Mir

Dokument o Osvětimi-Birkenau.
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1947, tedy dva roky po skončení druhé světové války, a ihned po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncetrační táboře Osvětim se vědělo již za války, ale nikdo si zřejmě nedokázal představit, v jak hrozných podmínkách tam žily a… hlavně umíraly miliony lidí. Kniha je doplněna o rozsáhlý obrazový materiál, plány celého komplexu Osvětimi, ale i fotografie zubožených vězňů a dokonce i mrtvol, které si nacističtí důstojníci v táboře pořizovali a dokumentovali tím tak své dílo. Tyto fotografie naštěstí nebyly při likvidaci tábora zničeny, a tak mohly posloužit jako důkaz vražedné mašinerie.
Autoři knihy Ota Kraus a Erich Kulka byli během protektorátního režimu politickými vězni. V Osvětimi začali pracovat jako zámečníci, dostávali tak lepší stravu a měli i lepší ubytovací podmínky. Díky své práci se mohli téměř volně pohybovat po rozsáhlém areálu tábora, pomáhali tedy při různých sabotážích i pokusech o útěk. Po skončení války se rozhodli sepsat tuto knihu jako hrůzné a děsivé svědectví nacistického režimu.
S výstavbou koncentračního tábora Osvětim se začalo v dubnu 1940 a to pod vedením pozdějšího velitele tábora Rudolfa Hösse. První vězni sem byli deportováni již v červnu 1940 většinou z politických důvodů, až později byli přivlečeni první Židé a další lidé určeni k hromadné genocidě. První plynová komora byla v Osvětimi zřízena v září roku 1941, jako smrtící plyn se zde začal používat tzv. cyklon B, prostředek určený původně k deratizaci. Systém plynových komor byl důmyslně propracovaný, komory byly postaveny do podoby sprchovacích a dezinfekčních místností, aby tak vězni mohli nevědomky a dobrovolně odcházet na smrt. Během masového vyvražďování zemřelo v koncentračním táboře okolo 1,4 až 1,7 milionů lidí. Mnoho vězňů zde ale také zemřelo na následky podvýživy, vyčerpání z celodenní práce a někteří podlehli dlouhodobému fyzickému týraní ze strany německých důstojníků. Stovky vězňů z koncentračního tábora také sloužily k pokusům lékařů, ti experimentovali především se sterilizací žen. Jedním z nejznámější osvětimských lékařů se stal Josef Mengele , který prováděl bezohledné pokusy zejména na dvojčatech. Těsně před příchodem Rudé armády bylo nařízeno naprosté zdemolování plynových komor i spaloven k veškerému zahlazení stop a několik tisíc vězňů bylo posláno na tzv. pochody smrti. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen 27. ledna 1945. Tento den je proto věnován všem obětem holocaustu a zločinům proti lidskosti. Osvětim ale nebyla jediným koncetračním táborem určeným k masovému zabíjení lidí. Neměli bychom proto zapomínat i na taková jména jako Buchenwald, Dachau, Mauthausen, Treblinka nebo Bergen Belsen.

Dokument o Osvětimi-Birkenau.
Tato kniha vyšla poprvé v roce 1947, tedy dva roky po skončení druhé světové války, a ihned po svém uvedení na knižní trh způsobila hrůzu a šok. O genocidě v koncetrač…ní táboře Osvětim se vědělo již za války, ale nikdo si zřejmě nedokázal představit, v jak hrozných podmínkách tam žily a hlavně umíraly miliony lidí. Kniha je doplněna o rozsáhlý obrazový materiál, plány celého komplexu Osvětimi, ale i fotografie zubožených vězňů a dokonce i mrtvol, které si nacističtí důstojníci v táboře pořizovali a dokumentovali tím tak své dílo. Tyto fotografie naštěstí nebyly při likvidaci tábora zničeny, a tak mohly posloužit jako důkaz vražedné mašinerie.
Autoři knihy Ota Kraus a Erich Kulka byli během protektorátního režimu politickými vězni. V Osvětimi začali pracovat jako zámečníci, dostávali tak lepší stravu a měli i lepší ubytovací podmínky. Díky své práci se mohli téměř volně pohybovat po rozsáhlém areálu tábora, pomáhali tedy při různých sabotážích i pokusech o útěk. Po skončení války se rozhodli sepsat tuto knihu jako hrůzné a děsivé svědectví nacistického režimu.
S výstavbou koncentračního tábora Osvětim se začalo v dubnu 1940 a to pod vedením pozdějšího velitele tábora Rudolfa Hösse. První vězni sem byli deportováni již v červnu 1940 většinou z politických důvodů, až později byli přivlečeni první Židé a další lidé určeni k hromadné genocidě. První plynová komora byla v Osvětimi zřízena v září roku 1941, jako smrtící plyn se zde začal používat tzv. cyklon B, prostředek určený původně k deratizaci. Systém plynových komor byl důmyslně propracovaný, komory byly postaveny do podoby sprchovacích a dezinfekčních místností, aby tak vězni mohli nevědomky a dobrovolně odcházet na smrt. Během masového vyvražďování zemřelo v koncentračním táboře okolo 1,4 až 1,7 milionů lidí. Mnoho vězňů zde ale také zemřelo na následky podvýživy, vyčerpání z celodenní práce a někteří podlehli dlouhodobému fyzickému týraní ze strany německých důstojníků. Stovky vězňů z koncentračního tábora také sloužily k pokusům lékařů, ti experimentovali především se sterilizací žen. Jedním z nejznámější osvětimských lékařů se stal Josef Mengele , který prováděl bezohledné pokusy zejména na dvojčatech. Těsně před příchodem Rudé armády bylo nařízeno naprosté zdemolování plynových komor i spaloven k veškerému zahlazení stop a několik tisíc vězňů bylo posláno na tzv. pochody smrti. Koncentrační tábor Osvětim byl osvobozen 27. ledna 1945. Tento den je proto věnován všem obětem holocaustu a zločinům proti lidskosti. Osvětim ale nebyla jediným koncetračním táborem určeným k masovému zabíjení lidí. Neměli bychom proto zapomínat i na taková jména jako Buchenwald, Dachau, Mauthausen, Treblinka nebo Bergen Belsen.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

odřené hrany desek, obálka s oděrkami

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý obálka odřená po okrajích, v místech vazba velmi lehce povolená, viz foto, vše drží, celkově zachovalý stav, razítko původního majitele	Skladem pro e-shop	2 999 Kč
	Stav Dobrý odřené hrany desek, obálka s oděrkami	Skladem pro e-shop	2 499 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, odřené hrany desek, obálka s oděrkami
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	300 , obrazové příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	Druhé doplněné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 11. 2025 12:2
Číslo položky:	1475998

O autorech

Erich Kulka

Erich Kulka byl česko-izraelský spisovatel, historik a novinář, přeživší holokaust. Po roce 1945 zasvětil svůj život prezentaci a publikaci informací o hrůzách holokaustu druhé světové války. Za protinacistickou odbojovou činnost před druhou světovou válkou byl v roce 1939 zatčen gestapem a uvězněn na brněnském Špilberku, později v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausen, Neuengamme a v letech 1942–1945 ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau . V Auschwitz-Birkenau vedl spolu s Otou Krausem a dalšími židovskými spoluvězni zámečnickou dílnu, což mu umožnilo přístup do jiných táborů v komplexu Auschwitz-Birkenau a poznat provoz i hrůzy vyhlazovacího komplexu. Během evakuace koncentračního tábora Osvětim v lednu 1945 se mu spolu s jeho dvanáctiletým synem podařilo uniknout z pochodu smrti. Po druhé světové válce napsal společně s Otou Krausem knihu Továrna na smrt, dnes již klasické dokumentární dílo o vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zvláštní kapitolou knihy je historie a zánik „českého rodinného tábora“ v Birkenau, popisující vyhlazení tisíců českých Židů, deportovaných do Auschwitz-Birkenau z koncentračního tábora Terezín. Kniha vyšla v sedmi rozšířených vydáních česky a byla přeložena do mnoha jazyků. Další kniha, Noc a mlha , je studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy. O frankfurtském procesu s osvětimskými zločinci pojednává jeho dílo Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu v roce 1964 svědčil jak on, tak jeho syn Otto Dov Kulka,{ pozdější profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V tomto období z vědecké a literární tvorby zachytil Eichmannův proces v Jeruzalémě a jeho historická novela Útěk z tábora smrti popisuje útěk českého vězně Vítězslava Lederera z „rodinného tábora“ v Birkenau a jeho pokus varovat kamarády v Terezíně a světovou veřejnost o nacistické genocidě Židů. Za sovětsk...

Více od autora

Ota Kraus

Ota Kraus byl český spisovatel a novinář židovského původu, který přežil holokaust. Rodiče Oty Krause byli židovského původu, on sám byl sice později pokřtěn, ale židovský původ nadále zůstával v jeho osobních dokumentech. Rodina spravovala statek na táborském venkově a Ota vychodil nejprve základní školu v Táboře, poté se vyučil zámečníkem a „dělníkem technického zaměření“. Vojenskou službu vykonával postupně v Humpolci, Německém Brodě a v Praze, kde si později našel civilní zaměstnání. Stal se majitelem domku v Libčicích nad Vltavou a denně dojížděl do práce vlakem a tramvají. Po roce 1932 se stal prodavačem radiosoučástek u firmy Rádio Fusek, která sídlila na Václavském náměstí a jejímž majitelem byl vynálezce, elektrokonstruktér a politik Československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské Eduard Fusek . Ota se ve firmě vypracoval na vedoucího obchodu a v této funkci přijal do pracovního poměru sekretářky slečnu Boženu Vlasákovou , kterou později pojal za manželku a narodil se jim první syn Ivan . V té době již měli v Praze k dispozici služební byt. V den začátku nacistické okupace 15. března 1939 byli Eduard Fusek i Ota Kraus pozváni do paláce Koruna k bankéři Turnovskému, který nepokrytě dával najevo radost z budoucího ekonomického vývoje a devalvace koruny proti říšské marce. Fusek s Krausem se záhy poté rozhodli angažovat v protinacistickém odboji. Zatímco se však Fusek pravděpodobně dokázal vyhnout věznění, byl Kraus v dubnu 1940 zadržen gestapem za rozšiřování časopisu V boj a pro podezření z distribuce radiosoučástek na stavbu nelegální vysílačky. Po několika výsleších v Petschkově paláci byl oficiálně zatčen s tím, že: „... pan Kraus, povoláním technický úředník, bytem v Praze, ohrožuje podle zjištění státní policie svým chováním trvání a bezpečnost Protektorátu, neboť je naléhavě podezřelý z protistátních piklů, a lze očekávat, že sv...

Více od autora