Egon Erwin Kisch
Továrna na boty : (socialisovaný Baťa)

1949 | Nakladatelství Tisk

Část Kischových poznámek, ze kterých patrně měla vyrůst kniha o Gottwaldovu, zachycuje dojmy ze setkání s P.B. zkušeným perem mistra reportáže s několika zajím. detaily zvl. o setkáních P.B. s S.K. Neumannem na nádraží v Brně u nočního vlaku, kdy se S.K.N. vracel do Bílovic a kdy P.B. neporušil své inkognito Část Kischových poznámek, ze kterých patrně měla vyrůst kniha o Gottwaldovu, zachycuje dojmy ze setkání s P.B. zkušeným perem mistra reportáže s několika zajím. detaily zvl. o setkáních P.B. s S.K. Ne…umannem na nádraží v Brně u nočního vlaku, kdy se S.K.N. vracel do Bílovic a kdy P.B. neporušil své inkognito

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (25. 5. 2026)

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	volné listy v obálce
Počet stran:	24
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jarmila Haasová-Nečasová
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Gottwaldov
Vystaveno:	27. 3. 2026 8:38
Číslo položky:	1676141

O autorovi

Egon Erwin Kisch

Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér . Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. Narodil se jako druhý z pěti synů zámožného obchodníka se suknem Hermanna Kische a jeho druhé manželky Ernestiny , rozené Kuhové, v tradiční židovské rodině, v pražském staroměstském domě čp. 475/I U Dvou zlatých medvědů v Melantrichově ulici. První školní léta absolvoval u privátních učitelů a v Seidlově škole v budově zrušeného kláštera servitů v Michalské ulici na Starém Městě. Od roku 1892 začal navštěvovat novoměstské gymnázium piaristů v Panské ulici, odkud přestoupil na První německou státní reálku v Mikulandské ulici. Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil. Na profesi novináře se však připravoval: naučil se stenografovat, ovládal několik jazyků, navštěvoval archívy a knihovny. Již před 1. světovou válkou přispíval do některých pražských novin. Stal se jedním z nejlepších znalců pražského podsvětí. Měl kriminalistický talent a dovedl odhalit skutečné pozadí událostí, jako byla např. aféra plukovníka Redla v roce 1913. Za války sloužil v Srbsku, Rusku, Uhrách a Vídni, kde se stal v r. 1918 prvním velitelem Revolučních gard. Roku 1919 vstoupil do Komunistické strany Rakouska ; během práce deníku Der neue Tag' se spřátelil s Josephem Rothem. Byl odsouzen a roku 1920 vypovězen do Prahy, kde se dále věnoval tvůrčí činnosti, a to jak žurnalistice, tak divadelní avantgardě – spolupracoval například s E. A. Longenem a J. Haškem. Právě s J. Haškem se scházel v pražské kavárně Montmartre, jinak také nazývané Dům ...

Více od autora