Plautus
Tlučhuba : antická komedie v pěti scénách

1953 | Nakladatelství Orbis

Autor - nejnadanější ze starořímských básníků komedií a jeden z tvůrců světové komedie, sám herec a původem otrok, obrážel v komediích, psaných pro obecenstvo římské ulice, rozmáhající se luxusní způsob římského života i nectnosti přejímané řecké módy. "Tlučhuba" se odehrává v Efesu a vznikl spojením dvou řeckých pře…dloh: komedie o oklamání otroka - hlídače pánovy milenky, a komedie o oklamání tlučhuby. Spojovací postavou je chvástavý žoldnéř, tehdy dobový typ nové antické komedie. Plautus se v něm vysmívá pochybné žoldnéřské statečnosti a morální méněcennosti námezdního vojska. Proti tomuto neustálým pochlebováním a chvástáním zhlouplému velmožovi uvádí jako hybnou sílu komedie otroka bystré inteligence a velké odvahy, nabyté léty tvrdého života, bez jehož důvtipu by se pán nedostal ze šlamastyky, do níž se zapletl svým milostným poměrem. Otrok je u Plauta nositelem pokrokových myšlenek, ať už nepřímo svou intelektuální a fysickou převahou nad pány, nebo přímo svými ironisujícími poznámkami. Autor - nejnadanější ze starořímských básníků komedií a jeden z tvůrců světové komedie, sám herec a původem otrok, obrážel v komediích, psaných pro obecenstvo římské ulice, rozmáhající se luxusní způ…sob římského života i nectnosti přejímané řecké módy. "Tlučhuba" se odehrává v Efesu a vznikl spojením dvou řeckých předloh: komedie o oklamání otroka - hlídače pánovy milenky, a komedie o oklamání tlučhuby. Spojovací postavou je chvástavý žoldnéř, tehdy dobový typ nové antické komedie. Plautus se v něm vysmívá pochybné žoldnéřské statečnosti a morální méněcennosti námezdního vojska. Proti tomuto neustálým pochlebováním a chvástáním zhlouplému velmožovi uvádí jako hybnou sílu komedie otroka bystré inteligence a velké odvahy, nabyté léty tvrdého života, bez jehož důvtipu by se pán nedostal ze šlamastyky, do níž se zapletl svým milostným poměrem. Otrok je u Plauta nositelem pokrokových myšlenek, ať už nepřímo svou intelektuální a fysickou převahou nad pány, nebo přímo svými ironisujícími poznámkami.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	143
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vladimír Šrámek
Edice:	Divadelní knihovna, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Hry klasické, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Divadelní knihovna. Hry klasické
Vydání:	1. vyd. (v Orbise)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 9. 2022 11:31
Číslo položky:	410575

O autorovi

Plautus

Titus Maccius Plautus byl římský dramatik. Společně s Terentiem je nejvýznamnějším římským autorem komedií. Z jeho divadelních her čerpali náměty např. Molière nebo Shakespeare. O jeho životě se nám zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně pocházel z plebejského prostředí a možná byl i propuštěným otrokem. V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla. Později se rozhodl věnovat podnikání, ale nepřálo mu příliš štěstí a přišel téměř o všechny peníze. Musel se pak živit manuálně jako nádeník ve mlýně. Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu. Často přejímal komedie od řeckých autorů, např. od Filémóna. Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil. Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje. Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů. Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla . V mnoha dílech se opakuje stejný dějový motiv – mladík se zamiluje do krásné dívky, která je v moci kuplíře. Peníze, které kuplíř za dívku požaduje opatří mladíkovi otrok, tím že podvede mladíkova bohatého otce. Většinou se zjistí, že dívka není původem otrokyně, a proto jim otec odpustí a souhlasí se svatbou. Většina jeho děl se nezachovala v původní podobě, ale v přepsaných a často stylisticky upravených verzích. Ve středověku a v renesanci byl uváděn značný počet jeho komedií - ne všechny však skutečně napsal . V českých zemích byly jeho hry také uváděny, např. v roce 1533 sehrála skupina studentů pražské univerzity v sále Novoměstské radnice komedii Chlubivý vojín. První český překlad Plauta však pochází až z roku 1821. Ze značného množství děl jemu připis...

Více od autora